Aktuálně na nebi…

Nov bude před půl dvanáctou na 24. stupni znamení Ryb. Tak jako vstup Slunce do znamení Berana je začátek všech začátků, tak nov v Rybách představuje začátek ukončování, uzavírání a hledání vnitřních cest.

Princip Ryb sám o sobě hledá smysl procesů a dění a pakliže jej nalezne, zažije smíření a nevidí už další pokračování. Není o co usilovat a co řešit. Skončila jedna kapitola příběhu a začíná druhá. Proto potřebujeme-li něco oddělit, ideální čas je nyní. Připravujeme si tím půdu k tomu, abychom za nějakou (krátkou) dobu mohli pokračovat odpočinuti a nově (a jinak) naladěni. Rybí novoluní startuje období intenzivních příprav. Příprav, během kt. se ani lísteček nepohne a všechno se přeskládá v nitru nás.

Je jasné, že jestli chceme nový život a novou radost, musíme se na nějakou dobu ponořit do sebe, do nitra, do meditací, abychom našli cestu po Ariadnině niti až k jádru pudla.

Letošní nov v Rybách bude důležitý i proto, že se sejde nejen Slunce s Lunou, ale také Venuše s Neptunem. Je dost možné, že se v nějaké podobě setkáme s milostí, odpuštěním, rozpuštěním problémů. Minimálně pro to vše dostaneme příležitost.

A co bychom si namlouvali, velká koncentrace rybích planet představuje i velkou neschopnost rychle a přesně řešit konkrétní záležitosti. Neptejme se na podrobnosti, nenaléhejme na přesný plán. Nic z toho pravděpodobně v tuhle chvíli neexistuje a setkáme se tak jen s krčením ramen. Jakkoli se v tom necítíme, zkusme se zeptat na dojmy, vyptejme se na pocity, pohovořme o přáních, zaměřme se navize a vzdušné zámky. Obdržíme velké množství podnětů, dozvíme se hodně z vnitřního světa. Naladíme se. Samozřejmě bychom v těchto dotazech měli začít sebou samými. Tam nám to půjde nejobtížněji.

Aktuální doba je nejasná, na jedné straně vidíme stojatou hladinu rybníka představovanou planetami ve znamení Ryb. Neprůhledná voda skrývá možná příznivé, ale neviditelné a pro nás jakoby nevyřčené a nedefinované pocity. Na straně druhé jsou tu důležité planety ve Vodnáři. To je vítr čeřící hladinu. Vlny směřují k jednomu břehu, vítr žene po hladině to, co na ni napadalo. Vnímáme silně tok času, vidíme své úkoly, které se moc neplní, hledíme na vlastní vize, ty se moc nenaplňují. Jsme částečně odevzdaní, částečně podráždění. Také trochu natěšení, že už jedno konečně. S tím současně zase nevidíme milníky, nevidíme, co dělat. Neptejme se tedy na vize, ty už jsou a na budoucnost se těšíme, ptejme se na to, co můžeme a máme udělat právě nyní. A zkusme to.

 Ondřej Habr