„Kdybyste ochraňovali kaňony před bouřemi,
neviděli byste krásu jejich jizev.“
Elizabeth Kubler-Ross
Mnoho nejkrásnějších pokladů naší planety, z nichž máme největší potěšení, se zrodilo z přírodních katastrof. Země neustále prochází zkouškami, pořád ji něco drtí, láme, eroduje, tříští. A přece vliv všech těchto těžkostí vytvořil nejnádhernější skvosty, které berou dech, plní naše srdce údivem a úctou a přinášejí nám radost do života. Od naší planety se můžeme hodně naučit.
I nás nezvratně poznamenávají události, jimiž procházíme. V srdci máme kaňony zformované žalem. Při emocionálních zemětřeseních jsme se chvěli až do morku kostí. Nicméně my jsme víc než události, které doprovázejí naší vnější cestu. Naučme se neztotožňovat s tím, co se nám stalo vně, ale spíše s tím, k jakým změnám při tom došlo uvnitř. Nejsme naše bolest. Nejsme naše minulost. Jsme to, co se vynořilo z ohně. Rány jsou posvátný chrám, v němž jsme se proměnili. Jsou cestou, po níž jsme kráčeli, nejsou tím, čím jsme my. Přijměme své jizvy. Važme si jich. Pokud si jich všimnou ostatní, řekněme hrdě: „Ty jizvy vyprávějí pozoruhodný příběh o tom, jak jsem našla odvahu a získala moudrost.“
Z knihy Tajemství harmonie, Barbara de Angelis
Přidat komentář