Aktuálně na nebi…

Slunko v trigonu k Neptunu pořád v plné síle. To zdůrazňuji, protože není třeba zahodit jedno pro druhé. Není žádoucí obětovat radost ze života, láskyplné plynutí času, víru v osud a krásu všude kolem, není žádoucí obětovat vědomí, že „cokoliv se děje, děje se správně a všechno nakonec dobře dopadne“ (*) nenadálým záchvěvům úzkosti, návalům tenze a v útrobách plíživě vzlínající hrůze.

Slunce se dnes přehoupne přes 25° Raka a opozici mezi ním a Plutem (retrográdním v Kozorohu) už nelze přehlížet. Technicky vzato ještě není v přesném zákrytu, ale nabíhá, sílí a my ji cítíme … možná chvilkově, pokud se nás Pluto přímo nedotýká, sama už vnímá nečekané poryvy poslední dva tři dny. A možná už kontinuálně se sílící intenzitou – to v případě, že mám v nativním horoskopu osobní planety (Slunce, Luna, Merkur, Venuše, Mars a asi bych sem přiřadila i Jupiter a Chiron) obsazeny v rozmezí 24°-27°kardinálních znamení Berana, Raka, Vah a Kozoroha. K přesnému zarovnání a nejsilnějšímu působení dojde krátce po půlnoci ze soboty na neděli. Pak bude vlna postupně klesat, pomaličku odeznívat a my znovu nabereme dech do plic a s úlevou se rozkašleme …

Disharmonický aspekt Slunce k Plutu vzniká s železnou pravidelností čtyřikrát ročně, plus samozřejmě připomínka lunární, v cyklu co měsíc, a nepravidelné kontakty ostatních planet. Bylo tomu tak vždy a nejde o žádnou novinku.

Sotva jsem si uvědomila, že znovu nabíháme do letní opozice Slunka v Raku k Plutu, okamžitě se mi vybavila vzpomínka na doby, kdy jsem ještě věřila, že má kariéra v korporátu je cestou k úspěchu. Tehdy byl den opozice Slunce k Plutu pravidelně poznamenám nenápadně svolanou schůzkou skupinových manažerů s nadřízenými a instrukcí k označení postradatelných spolupracovníků. Každý sepište seznam v rozsahu 10 % objemu vlastního týmu, pod hlavičkou „na odpis“, anebo si sami střelte kulku do spánku. A stisk ledové ruky kolem vnitřností. Všichni jsme vždycky doufali, že třeba tentokrát už ne, už se to už nestane. A vždycky se to stalo. Tak nebo podobně. To mi jen tak naběhlo …

Ani letos nepřinese nastupující konstelace žádné překvapení. Zatlačí v místech, kde ji čekáme. My o ní přece víme. Nezmizela, jen se zklidnila a utlumila, ubrala na intenzitě, stáhla se do pozadí a dovolila nám ukolébat se v naději, že už se nevrátí, že už je to třeba celé, že už to máme za sebou. Ale vrátí se. Je tu. Znovu zdůrazní spodní proudy smýkající se pod základy našeho bytí, paralyzujícím sevřením přitlačí na vitální body, prstem nesmlouvavě ukáže na naše osobní témata určená k transformaci či terminaci.

Přestože tenhle text informuje o pohybu detekovaném v temných zákoutích pod správou Pluta, kde platí zákon silnějšího a jedinou otázkou, na niž je vyžadována odpověď, je „Jsi s námi nebo proti nám?“, i přesto si můžeme vybrat, které z aktuálních silných konstelací věnujme pozornost. Respektive kam ji zaměříme. Volba je samozřejmě poněkud ztížena v případě, že Pluto právě teď operuje v dosahu nativních citlivých míst radixu. Bohužel. Pak se asi sotva dokážeme jen tak zlehka pohupovat v karibském příboji, hledět k horizontu a nechat plutonský tlak projít za našimi zády bez povšimnutí. Vlastně to zcela nedokážeme ani v případě, kdy se nás netýká Pluto ani Neptun a jsme pouze pozorovateli okolních dějů a svých vlastních pocitů … a dost možná, že právě tohle je testovací okamžik, konfrontace víry a naděje s ubohostí strachu, která nás strhává do marasmu. Okamžik, kdy proti sobě stojí ego se smyčkou utahující se kolem krku anebo jen kolem komfortu jeho životního prostoru a svědomí, které slyší všechny racionální důvody, snad i rozumí jejich argumentaci, ale zcela iracionálně (iracionální = chápání rozumu odporující, nikoliv debilní) vnímá, že na tuhle hru prostě nemůže přistoupit.

Pokud by snad nebylo jasné, kdo v současné sestavě hraje kterou roli, Pluto představuje smyčku, Neptun idealismus. Přestože Pluto a Neptun reprezentují energie zhruba podobné síly, na první dobrou vypadá Pluto silnější. Je to dáno volnou použitých prostředků. Zatímco Neptun sází na čistotu, Pluto se neštítí špíny. Neptun nám v náznacích ukazuje možnosti světa univerzální lásky, Pluto rozesílá zcela konkrétní a cílené obálky s nábojnicí. Neptun se obrací k naší intuici, apeluje na duchovní principy a touhu po jednotě a spolupráci, Pluto se dovolává našich nejnižších pudů, využívá metod nátlaku a manipulace, vzývá rozvrat, nenávist a zuřivost.

Je ale nutné přiznat body i Plutu. Jeho chování není samoúčelné. Pluto nastupuje na scénu jako Viktor čistič, ve chvíli, kdy osud už vypotřeboval všechny, doopravdy všechny dostupné prostředky komunikace a my přesto nechápeme, co nám sděluje. Anebo chápeme, ale odmítáme se pustit, vzdát, kapitulovat. Odmítáme nechat odejít to, co už je dávno mrtvé, visíme na svých utkvělých rozkládajících se představách, trváme na to, že někoho či něco – člověka, situaci, vzorec chování – nemůžeme opustit, protože i kdybychom chtěli, ono to nejde, prostě nejde … a v tuto chvíli nastupuje na scénu Pluto, aby nám pomohlo.

Tak. A to je všecko, co jsem potřebovala říct. Díky Bohu, píšu tenhle text už věky … ale protože se mě Pluto právě teď nedotýká osobně, poměrně úspěšně jsem odkláněla pozornost k Neptunu. Bylo těžké ji zkoncentrovat a zformulovat do slov. V minutových záblescích úzkosti olizujících mé vnitřnosti jsem si znovu připomněla, že není vhodné tuhle linku ignorovat. Tak tady to je a já jdu ven, pokusím se znovu načíst Neptun … pokud se nás Pluto dotkne, snažme se vnímat jeho působení jako pomoc. Krutou, tvrdou a nesmlouvavou, ale pomoc. Protože pořád platí, že „cokoliv se děje, děje se správně a všechno nakonec dobře dopadne“.

———————————————————————————————————–
(*) Už včera jsem váhala nad komentáři, které zmiňují, že „krásný text, škoda, že to necítím“ a chtěla a chtěla dopsat jakýsi dodatek, ale vzhledem k tomu, že nebyl čas vysvětlování, nýbrž prožitku, nechala jsem to být … jenže dnes už mě tlačí Pluto a tak dvě poznámky. Nejprve obecná – trigon mezi Sluncem a Rybami se odehrává ve vodě, v pocitové vrstvě, která svá hnutí nesděluje světu palcovými titulky, a pokud jsme zvyklí na pouťové vyřvávání megafonem, mohou se zázraky vodního světa zdát nenápadnými a nevýznamnými. OK. A pak ta osobní: ani takhle úžasný trigon není samospasný. Je o důvěře a o naději, nikoliv o tom, že procházíme-li právě teď životní krizí, otevřou se nebesa a halelujá, jsme v minutě zachráněni, důsledky našeho dlouhodobě zdánlivě rozvráceného života jsou ošetřeny a vše je zalito sluncem … ukazuje nám cestu, dodává nám důvěru, ale naše úkoly za nás neřeší.

Klára Koničarová, www.astropsychologie.cz

Foto: Gretchen R Gusky