„Drazí přátelé, dospějme konečně.
Přestaňme předstírat, že nevíme, o co tu jde.
Pokud to opravdu ještě nevíme, pak se probuďme a poznejme to.
Podívejte: o vše, o co můžeme přijít, o to přijdeme.
Je to tak prosté – jak nám to mohlo tak dlouho unikat?
Pojďme odtruchlit všechny své ztráty, jako zralé lidské bytosti.
Nebuďme nimi tak šokováni.
Přestaňme se chovat, jako by nás někdo podvedl.
Jako by život porušil nějakou naši tajnou dohodu.
Jediný slib, který nám život dává, je pomíjivost.
Tento slib dodržuje se zdánlivě nemilosrdnou důsledností.
Nedospělému se zdá být krutý, ale je jen divoký,
a jeho soucit je naprosto dokonalý:
pronikající vším, zářící pravdou,
odnímá vše neskutečné, až zůstane jen to, co je skutečné.
To je ta pravá cesta – odevzdejme se jí!
Přestaňme vyjednávat o jednodušší a bezpečnější cestě.
Stejně žádná taková není, a stála by příliš velkou cenu.
Už nejsme malé děti.
Opravdové lidské bytosti odevzdají vše a dostanou to, co nemohou nikdy ztratit.
Pojďme tančit ten divoký tanec bez marných nadějí.“
Přidat komentář