Člověk který nezná, nevidí a nepřipouští si svou vlastní velkolepost a jedinečnost ji hledá venku – mimo sebe. Takovému člověku nebude nikdo dlouho dost dobrý a přijatelný. Tento člověk hledá „ideál“, o kterém sám neví, jak má vypadat a stále dokola odevzdává svou sílu formou obdivu někomu, kde objevil jisté aspekty, které sám někde ztratil a o kom věří, že splňuje jeho „ideál“. Tento obdiv druhých ale nikdy netrvá dlouho. Proto nakonec vždy přijde zklamání. V momentě kdy je schopen nalézt a integrovat roztříštěné aspekty sebe samého a nalézt tento ideál sám v sobě, tehdy dokáže pravdivě ocenit a milovat druhé.
Přidat komentář