Máme tu pondělí 29.listopadu. Je ráno, jsme chvilku po konjunkci Slunce s Merkurem ve Střelci. Rozum se opět potkal a protnul se svým egem. Už vidíme. Chápeme. Dáváme si věci do souvislosti. Je to skoro jako zen, ale ještě v takové té primitivnější formě. Stále je v tom takové předvádění se, exhibicionismus…ale je v tom taky touha po poznání. Spojujeme se s Bohem, přijímáme jeho poselství ve srozumitelné formě. Stáváme se Proroky. Už nenásledujeme ty další, už chápeme, že to je jen hra. Projekce. Už nepotřebujeme žádné Mistrovství, už víme, že level je jen takový, jaký si sami stanovíme.
V 9:55 se Luna přesune do Vah. Energie hodně zjemní, zženští, ale je to úplně jiný typ ženskosti, aktivní typ. Něco jako Amazonka, Pallas Athéna, akční Venuše.
Ten nejpodstatnější dnešní aspekt, který tvoří atmosféru těchto dní, je Mars ve Štíru v trigonu na Neptun v Rybách.
Zůstaneme pasivními pozorovateli.
Je to nejpasivnější stránka mužství, esence Ježíše Krista. Mužství, které se zcela odevzdalo. Poddání se, pochopení toho, že je to všechno o wu-wei, dělání skrze nicnedělání. Najednou vidíme – není o co bojovat. Pro co bojovat.
Co víc bychom mohli získat, čeho víc dosáhnout?
Než jen to, kdo skutečně jsme.
JSME.
Nic víc není potřeba, není potřeba o cokoliv usilovat.
Máme tendenci se vnímat jako nedokonalé, stále na sobě hledáme chyby…ale jakpak bychom mohli být chybní a nedokonalí, když jsme Božími výtvory?
Bůh nám dal svobodu volby a nechal to jen na nás.
Nemůžeme přijít nikam do pekla, nemůžeme být ničím a nikým odsouzeni, zavrženi. Není ničeho, kromě Nebe.
Jsme v Nebi…a nevíme o tom. Hrajeme hru na to, že si to ještě nezasloužíme, že na to nemáme, že NEJSME DOST. My sami zavíráme oči. Jsme jako ty dětičky, co zavřou oči a zvolají „jsem neviditelný!“
Jsme stále v ráji. Neutekli jsme. Adam a Eva nešli nikam „ven“.
Jen získali přesvědčení, že byli vyhnání. Poprvé pocítili Vinu, a tudíž i potřebu Jí Splatit.
Adam s Evou jsou stále v Ráji, ale mají zavřené oči a představují si, že jsou v Pekle…nebo na Zemi, oddělení od všeho.
Ale bylo to – a je to – jejich vlastní Oddělení.
Takže to podstatné, co teď musíme všichni udělat je
OTEVŘÍT OČI
PROBUTIT SE.
ROZHODNOUT SE.
Rozhodněte se probudit!
Štěpán Tušják
Přidat komentář