Neodvracej pohled

Svěř svou ránu Učitelovu chirurgickému umění.

Na ránu se slétají mouchy. Zakrývají ji,

ty mouchy tvých pocitů, kterými se snažíš ochránit,

tvé lásky k tomu, co si myslíš, že ti patří.

Nech Učitele, ať odežene mouchy

a zakryje ránu obvazem.

Neodvracej pohled.

Dál se dívej na obvázané místo.

Právě tam do tebe vstupuje světlo.

A nevěř ani na okamžik,

že se uzdravuješ sám.

Rúmí, Přátelé z dětství

…Myslím, že už tu pravdu vyjádřenou těmito řádky sami kdesi v hloubi duše znáte. Navzdory tomu vědomí se však odvracíme od sebe samých, od celistvosti své zkušenosti. když se nedíváme na své rány, svá nechtěná, odvržená místa – a neuznáváme je, nezahrnujeme je do své přijímající přítomnosti – jak to pak máme dělat u druhých?

Pohlédněme na své obvázané místo novýma očima, očima doširoka otevřenýma. Očima, které se chtějí podívat na to, co působí největší starosti a obavy, aby přitom v hlubinách objevili pronikající paprsky světla. Tady v tomto odhodlání být bdělý, se můžeme dotknout své vnitřní síly.

A pokud budeme mít oči otevřené, začneme zjišťovat, že přesně toto je cestou, způsobem, jak pracovat se sebou samým a s druhými, který stírá falešné hranice a může se stát probuzením do ohromující zářnosti a návratem hluboké a trvalé radosti.

Jít touto cestou vyžaduje metodu, disciplinovaně se učit být pozorný vůči všemu, co se ve mně vynořuje. Tomu se říká všímavost. Ale všímavost není jen technika. Je to projev lásky. Naše ochota vidět a přijmout se s otevřenou náručí takoví, jací jsme, a stejným způsobem být přitom s druhým, je objevný a velmi uzdravující projev péče. Ztělesnění soucitu. Soucit začíná u nás samotných.

Z knihy Neodvracej pohled, Saki Santorelli