„Byl jeden muž,
jehož znepokojoval
pohled na vlastní stín
a zvuk vlastních kroků mu byl tak nepříjemný,
že se rozhodl zbavit se obojího.
A tak vstal a běžel.
Pokaždé, když došlápl,
následoval další krok,
zatímco jeho stín se ho držel
bez nejmenších obtíží.
Své selhání přičítal skutečnosti,
že neběží dost rychle.
A tak běžel rychleji a rychleji, bez zastavení,
dokud nepadl mrtev.
Nedošlo mu,
že pouhým vstoupením do stínu
jeho stín zmizí,
a pokud se posadí a zůstane v klidu,
šlépěje utichnou.“
~ čínský mudrc Čuang-c‘ (369-286 př.n.l)
Přidat komentář