K zamyšlení

„Aby člověk byl aspoň někdy šťastný, tak potřebuje žít z toho vlastního uvlastněného pramene, a proto ten člověk ve svém životě musí být odvážný a musí být v pravdivém rozhovoru se sebou samým. Jenom si to někdo k sobě moc nepustí, nepečuje o tu duši, a tam není ta pravdivost, tak se k sobě nedostane.
To, co je krásné — to krásné vnímám a nechám se obdarovávat, a ta duše to je něco, kam se všecko vejde. A proto ten člověk ve svém životě musí být odvážný a pustit k sobě běsy a běsíky, tu ontologickou nouzi, a nakonec najde to, co je ta tišina, kdy se setkává se sebou samým.
Čistému vše čisté. Když člověk je pravdivý vůči sobě, může potom pochopit tu čistotu u druhého. Pravdivost přichází jenom, když ten člověk přebývá v neskrytosti, kde je se sebou a s tím bytím ve vroucnosti, kterou potřebuje.
A nakonec najde to, co je ta tišina, kdy se setkává se sebou samým. A člověk se pak najednou ocitá v tom ohňovém středu mezi bohy, lidmi, světem a zemí, kde je ten pravý domov. Tam se cítí být přijat. Protože na dně tohoto přijímání je být přijat tím, čemu říkáme bytí.. a štěstí znamená, že člověk má hrozně moc bytí. Je to vlastně hrozně jednoduché.”
— Anna Hogenová