K zamyšlení

Jednoho dne šli Krishna a Arjuna po prašné cestě. Večer se unavili a uviděli dům. V domě bydlel zlý starý muž. Nějakým způsobem získal spoustu peněz. Byl velmi zlý. Zaklepali na dveře, ten podlý muž přišel ke dveřím a řekl: „Co chcete?“ A Krishna řekl: „Mohli by jsme tu přenocovat a dostat něco k jídlu?“ Ten stařík by obvykle každému zabouchl dveře před nosem, ale uvědomil si, že to byli Krišna a Arjuna, a tak je neochotně pustil dovnitř. Když si sedli ke stolu, měl pro sebe báječnou večeři, ale jim k jídlu dal jen suchý chleba. Řekl Kršnovi, že nevěří ničemu, co říká. Že Jeho učení je ztráta času. Řekl mu: „Proč nejsi raději užitečný, a proč si raději nenajdeš nějaké dobře placené místo?“ ale Krishna neřekl ani slovo. Ten stařík měl sám pohodlnou postel, ale přiměl Krišnu a Ardžunu lehnout si do rohu na studenou holou zem. Když nastalo ráno, Krishna a Arjuna se chystali odejít. Krishna položil ruku na hlavu starého muže, požehnal mu a řekl: „Ať se tvoje prosperita zvýší tisíckrát a tvé bohatství ať se znásobí milion krát, než máš teď. Ať žiješ ještě mnoho dalších let“, a odešli. Ardžuna nad tím přemýšlel, ale nic neříkal. Pak putovali dále celý den a znovu přišel večer. Přišli k domu kde žil zbožný, nádherný a krásný stařík, jehož jediným majetkem byla kráva. Zaklepali na dveře. Stařec otevřel dveře, a když uviděl Krišnu, padl k Jeho nohám a řekl: „Jaké požehnání! Krišna a Arjuna přišli do mého domu! Můj domov je Váš.“ Dal jim k večeři poslední misku rýže, kterou měl, a zpíval přitom Kršnovi chvalozpěvy. Nechal je spát ve své posteli. On sám spal na podlaze, a celou noc se ke Krišnovi modlil. Když nastalo ráno, Arjuna a Krishna se chystali odejít, Krishna položil ruku na hlavu starého muže a řekl: „Nechť tvoje kráva umře!“ a odešli.

Pak kráčeli chvíli dál v tichu, ale Arjuna to už déle nevydržel a řekl: „Krišno, řekni mi, co děláš!? Co se děje? Šel jsi do domu bohatého muže a on tě týral a ty jsi mu požehnal a řekl mu, že se jeho bohatství znásobí. Pak přijdeš do domu chudáka, který tě miluje celým srdcem, a jeho jediným majetkem je kráva, a Ty mu, řekneš, že jeho kráva zemře. Jaký to má smysl? “ A Krishna říká: „Víš, čím víc jsi připoutaný, tím menší máš šanci na osvícení. Když jsem proklel prvního muže a řekl mu, ať se mu daří hojně, uvědomil jsem si, že se mnohokrát vrátí, mnoho inkarnací bude mít spoustu peněz a jeho příbuzní ho budou pronásledovat, aby získali nějaké peníze. A bude ho pronásledovat daňový úřad. Aby to vyřešil, bude mít mnoho životů. Kvůli své chamtivosti bude trpět mnoho životů a nebude celou tu dobu osvícen. Tisíce inkarnací bude připoután ke svému bohatství.

A teď ten chudák ~ jeho jedinou připoutaností byla ta kráva. Když přijde o svou krávy, už ho na této zemi nebude nic držet, bude s touto zemí hotov a stane se Seberealizovaným. Tak jsem mu řekl, že jeho kráva brzy zemře, a on bude Svobodným. To je ta hra kterou hraju s lidmi.”

Ten příběh je velmi důležitý kvůli způsobu jakým žijeme. Něco máme, něco vlastníme, osobu, místo nebo věc. A nemůžeme to dostat z mysli. Jsme tím připoutaní. Díky této připoutanosti procházíme mnoha životy, zdá se, a procházíme mnoha zkušenostmi, jednoduše proto, že jsme k něčemu připoutáni. Může to být duševní nebo fyzické. I když někoho nenávidíte, pokud někoho nebo něco nenávidíte s vášní, je to připoutanost. Vrátíte se na tuto Zemi nebo na jinou planetu podobnou této Zemi znovu a znovu a znovu a znovu budete potkáte tuto osobu, kterou za různých okolností tolik nenávidíte, znovu a znovu a znovu. Jednou to může být tvá dcera, možná tvoje matka, možná tvůj manžel, možná tvoje žena. Ale ten člověk, kterým tolik pohrdáš, se s vámi setká znovu a znovu a bude dělat všechny možné věci, aby vás naštval. A vy budete znovu a znovu nenávidět. Nikdy nebudete svobodní, dokud to nepochopíte.

Pochopení znamená obrátit se (svou pozornost, vnímání) dovnitř, zapomenout na osobu, ale vidět svou vlastní realitu ~ vystopovat tu ‘já’ myšlenku ke zdroji. Koneckonců je to jen ta ‘já’ myšlenka, která nenávidí a miluje, která má vztah k osobě, místu nebo věci. Když je ta ‘já’ myšlenka překonána, zůstává pouze Bytí. Pak je vaše karma hotová, vaše tělo je hotové, váš svět je hotový, váš Bůh hotový a vy jste Doma zcela zdarma.

Ale pokud dovolíte osobě, místu nebo věci a může to být vaše vlastní tělo, ke kterému jste připoutáni, vaše vlastní mysl ~ to je osoba, místo nebo věc také, pokud tyto věci hluboce cítíte, nikdy se nestanete svobodnými, dokud to nenecháte být. Musíte se smířit s celým vesmírem, minerální říší, rostlinnou říší, zvířecí říší, lidskou říší. Když se smíříte s celým vesmírem, nebudete muset dělat atma-vicharu ~ sebe dotazování. Nebudete muset vystopovat odkud přišlo to já, ani se starat o to já. Samotné smíření s vesmírem vás osvobodí.

Koneckonců, když milujete všechno, bez rozdílu, co jiného musíte dělat? Nic jiného. Totální láska celého vesmíru zabíjí ego. Protože je to ego, které s vámi hraje ty ostatní hry, které vás nutí někoho milovat nebo někoho nenávidět, které vás nutí pohrdat určitými zvířaty a jíst je, kvůli čemu si myslíte, že břečťan je horší než růže, to (ego) vás nutí dělit život. Mudrc vidí všechno jako rovnocenné. Nic není horší ani lepší než cokoli jiného. A právě tím, že toto (Pravdu) uslyšíte, dovolením Tomu vstoupit do vašeho srdce, Cítění (Toho), vás přivede k probuzení.

~ Robert Adams v překladu Roberta Adams Foltýna