K zamyšlení

„Drahý milovaný Thaji.

Je to největší štěstí našeho života, že jsme se mohli stát Tvými žáky, následovat Tvé vedení a patřit do Tvé milované komunity.

Jsi náš učitel a učil jsi nás a vychovával s bezmeznou láskou, trpělivostí a péčí. Kapky rosy Tvého soucitného nektaru osvěžily naši žízeň. Jsi pochodní, která nám ukazuje cestu lesem zmatku; rukou, která se k nám natahuje, když padáme; žebříkem, který nás zachraňuje z našich nejtemnějších chvil. Dal jsi nám cestu, po které můžeme kráčet, takže se už nemáme čeho bát.

Nabídl jsi nám nejhlubší učení a tolik praktik, abychom toto učení realizovali v našem každodenním životě. Předal jsi nám přikázání (sliby), obnovené a plně žité. Učil jsi nás novému druhu buddhismu, který slouží světu a reaguje na utrpení a těžkosti této doby. Vybudoval jsi zdravou a šťastnou komunitu, ve které nacházíme útočiště, a pulzující klášterní kulturu, která nás živí a podporuje na naší cestě.

Drahý Thaji, Tvá hluboká bodhičita začala růst v srdci malého dítěte ve středním Vietnamu a stala se mocnou silou, která se projevila na Východě i Západě. U studny jsi se setkal se svým poustevníkem, a uviděl jsi v něm zenového mistra, kterým ses sám chtěl stát. Měl jsi sen, drahý Thaji, a ten sen jsi naplnil. Na každé křižovatce ses vydal tou méně prošlapanou, těžší cestou.

V průběhu života jsi prožil náročné okamžiky ztráty a nespravedlnosti – třeba když jsi musel odejít do exilu, když se k Tobě dostala zpráva o tom, že na břehu řeky byli zastřeleni Tví žáci, nebo když Ti zneplatnili víza, nebo když zrušili Tvůj program na záchranu rybářů a námořníků z Jihočínského moře – a ve všech těch chvílích jsi byl přítomen se svou sílou praxe všímavosti, se svou nezničitelnou odvahou, soucitem a jasností.

Drahý Thaji, navzdory všem těžkostem ses nikdy nevzdal – nevzdal ses naděje, cesty ani své vize o vytvoření praxe, která by mohla doopravdy pomoct tomuto světu. Nalezl jsi cestu, jak z jednotlivostí vytvořit Sanghu. Překonal jsi svou vlastní plachost a otevřel jsi své srdce, abys v něm vřele objal nové lidi, kultury a pohledy.

Milovaná komunita zapustila kořeny v Plum Village, mezi vlnícími se poli a dubovými lesy ve Francii. Z kořenů vyrostly tak silné větvě, že si to nikdo nedovedl předem ani představit. Dotkl ses “ducha staré Evropy” a dnes zní zvuk velkého klášterního zvonu jejími údolími. Vytvořil jsi tu Čistou Zemi, nádherné místo pro praxi, pro lidi všech vyznání, příběhů a národností – všichni zde mohou nalézt útočiště. Plum Village je dnes majákem všímavosti na Západě. Naučil jsi nás jak dýchat, jak svobodně kráčet, jak tvořit štěstí, jak zacházet s utrpením a jak se smířit s těmi, které milujeme. Díky Tvým vizím, tvořivosti, odvaze a srozumitelnosti je dnes všímavost skutečně dostupná všem.

Drahý, milovaný Thaji. Jak bychom Ti vůbec kdy mohli dostatečně poděkovat za Tvou odvahu, soucit a vytrvalost, a za všechno, co jsi dal tomuto světu? Když jsi objal bolest z nuceného odchodu (exilu), zahojil jsi své rány. To Ti pomohlo najít nový, pravý domov, přímo v srdci přítomného okamžiku. Proměnil jsi utrpení a předal jsi nám všechny techniky a praxe k tomu, abychom mohli proměnit naše vlastní utrpení. Nabídl jsi nám, tvým žákům z celého světa, bohatý duchovní odkaz Vietnamu, a přijal jsi nás jako své duchovní děti aniž bys nás kdykoliv žádal, abychom opustili své kulturní kořeny.

Přes všechny nespravedlnosti, které jsi zažil, a všechno utrpení, jehož jsi byl svědkem, jsi vždy, zas a znovu, nacházel způsob jak čelit nespravedlnosti s hojivým balzámem soucitu a nenásilí; vždy jsi našel cestu jak každého obejmout – i ty, kdo Ti způsobili bolest nebo v sobě měli zášť.

Drahý Thaji, vážíme si a radujeme se z Tvé moudrosti, z Tvého etického příkladu a Tvé niterné čestnosti. Ponořil ses hluboko do vlastní zkušenosti a také do bohatství Buddhistického odkazu, abys nám nakonec nabídl celistvý vzor globální etiky, která je vodítkem i v těch největších bouřích, které jsou ještě před námi. Ukázal jsi nám, jak sdílet tuto “žitou etiketu” v rodinách, školách, na pracovištích, ve vězení, ve vládě a na radnicích po celém světě. Ukázal jsi nám, jak se probudit a zamilovat se do Země, abychom ji chránili a uzdravovali ji z celého svého srdce. Celý další život můžeme navazovat na Tvou vizi, drahý Thaji – vizi budoucnosti, jejíž základy jsi stavěl krok za krokem, dech za dechem, stránku za stránkou.

Drahý Thaji, jsi jemným a zručným revolucionářem – Zenovým mistrem, který neváhá aktualizovat naše Sliby, odstranit Buddhy z oltářů, nastavit rovnoprávnost pro mnišky, a vytvořit skutečnou mnohovrstevnatou Sanghu.

==============ZVON==============

Drahý Thaji, vidíme Tě sedět v meditaci na pódiu. V dokonalém klidu, tak přirozeně a uvolněně, pokojně a neotřesitelně. Vidíme Tvou ničím nerušenou mysl zatímco zapaluješ vonnou tyčinku na oltáři, i to jak se hluboce soustředěn dotýkáš Země. Vidíme, jak sedíš v tichosti na vrcholku Supí hory a pozoruješ západ Slunce – skutečný druh Buddhy. Vidíme Tě sedět v horách Deer Park, kde spolu se Sanghou pozorujete jak slunce zapadá za horizont.

Vidíme Tě kráčet. S každým krokem znovu přicházíš právě sem. Jsi mistrem každého kroku. Chůze svobody. Jeden krok, jeden dech, kráčíš se stejnou svobodou jako sám Buddha. Ukázal jsi nám léčivou sílu kolektivní energie. Ukázal jsi nám, že se Sanghou je možné dosáhnout míru.

Vidíme Tě učit v sále Dharmy. Cítíme na tvářích tiché, léčivé slzy. Slyšíme, jak sál vybuchuje smíchem u příběhu o kladivu a dvou dlaních. Projevil jsi hlubokou trpělivost s každým ze svých studentů, a s každým ses potkal právě tam, kde se nacházel. Přesně jsi věděl, kdy být jemný, kdy nás škádlit a kdy nás zkoušet.

Drahý Thaji, Dharma zní z Tvých básní a kaligrafií – jejich pravda se dotýká našich srdcí a pozvedá našeho ducha. Každý den jsi prožil v kráse, ať už ses setkal s jakoukoliv nepřízní osudu. Ty víš, jak přijímat útočiště v Matce Zemi. Dokonce i když jsi čelil hrozivým následkům mrtvice, i tehdy jsi věděl, jak najít útočiště v přírodě a v milované komunitě. Byl jsi s námi se svou nekonečnou laskavostí a soucitem, nikdy jsi to s námi nevzdal, a právě to jsi nás také učil v těch nejtěžších situacích – že je možné se radovat z krásy života a ze zázraku toho, že jsme naživu.

Drahý Thaji, když ses před dvěma lety vrátil domu do Vietnamu, vzal jsi nás všechny s sebou.

Jsme nesmírně šťastní, my – Tví studenti- když víme, že jsi mohl své poslední dny prožít v míru a klidu ve svém kořenovém klášteře, domovu Tvých duchovních předků.

Drahý Thaji, víme že jsi mnohem víc než Tvé fyzické tělo. Jsi Tvým učením, Tvou Sanghou, jsi nekonečnou soucitnou aktivitou ve světě. Jsi přítomný všude tam, kde se některý z Tvých studentů vědomě nadechuje a vydechuje, nebo s plnou všímavostí kráčí krok za krokem. Jsi také přítomný ve svém kosmickém těle, tak jako je kosmos součástí Tebe. A tak kdykoliv se budeme kochat žlutými narcisy, purpurovým bambusem, pohledem na vrcholky hor, nebo z malého horského potůčku, který se vine svou cestou k oceánu – budeme to všechno pozorovat Tvýma očima a s Tvým úsměvem.

Ty jsi říkal: “Čas se zastavuje ve věčnosti, kde láska a milovaný jsou jedním.” Drahý Thaji, jsi tu s námi právě v tuto chvíli, kdy společně stoupáme po vrcholu 21. století. Slibuje, že to co jsi nedokončil, dokončíme my. Chceme teď a tady vyjádřit svou hlubokou lásku a vděčnost a slibujeme, že dál poneseme Tvá učení, soucit a vhled do daleké budoucnosti.

Toto je legendární okamžik.