“Mnozí z nás nejsme vnitřně zdraví, a přesto stále hledáme věci, které nám ještě více škodí. Přicházíme domů z práce vyčerpaní a neumíme si odpočinout. Cítíme v sobě jakési vakuum, a tak si pustíme televizi. Žijeme ve společnosti, kde máme neustále pocit, že nám něco chybí, a chceme to zaplnit. Pokud si nezapneme televizi, jíme, čteme si nebo telefonujeme.
Stále se snažíme něčím zaplnit svou prázdnotu. Někteří lidé takto dělají dokonce společenskou nebo politickou práci. Ale tím jsme ještě méně spokojení, jsme hladovější a chceme více konzumovat. Cítíme se odcizeni sami sobě. Je v nás tolik hněvu a strachu, které chceme potlačit, že konzumujeme další a další věci, které v nás jen zvyšují hladinu toxicity. Sledujeme filmy plné křiku a násilí. Čteme časopisy a romány plné nenávisti a zmatku. Nemáme ani odvahu vypnout televizi, protože se bojíme vrátit sami k sobě.
Mladí lidé mi říkají, že nejcennějším darem, který jim rodiče mohou dát, je jejich vlastní štěstí. Pokud jsou otec a matka šťastní, děti dostanou do svého vědomí semínka štěstí, a až vyrostou, budou vědět, jak udělat šťastnými i ostatní. Když se rodiče hádají či bojují, zasévají do srdcí svých dětí semínka utrpení a s takovým dědictvím děti vyrůstají nešťastné. To jsou kořeny války. Pokud jsou děti nešťastné, budou vyhledávat další věci, které jsou přesně takové jako válka – alkohol, drogy, některé televizní programy, časopisy, filmy a další násilné „kulturní” produkty.
Často si myslíme, že mír je nepřítomnost války, že kdyby mocné země snížily svůj zbrojní arzenál, měli bychom mír. Pokud se však podíváme na zbraně pozorně, uvidíme své vlastní myšlení – své předsudky, obavy a nevědomost. I kdybychom všechny bomby dopravili na Měsíc, kořeny války a kořeny bomb tu zůstanou, v našich srdcích a myslích, a dříve nebo později vyrobíme bomby nové. Pracovat pro mír znamená vykořenit válku ze sebe a ze srdcí mužů a žen. Připravovat se na válku, dát milionům mužů a žen příležitost, aby se dennodenně ve svých srdcích cvičili v zabíjení, znamená zasít miliony semen násilí, hněvu, frustrace a strachu, které se budou předávat dalším generacím.
Musíme se připravit, ať už máme k dispozici jednu minutu, deset let nebo tisíc let. Pokud nemáme čas, nemá smysl diskutovat o míru, protože bez času nemůžeme mír praktikovat. Pokud máme jednu minutu, využijme ji prosím k tomu, abychom se klidně nadechli a vydechli a zasadili do sebe semínka míru a porozumění. Máme-li deset let, využijme prosím těchto deset let k tomu, abychom zabránili další válce. Máme-li tisíc let, využijme prosím tento čas k tomu, abyste zabránili zničení naší planety.
Cvičení v míru a usmíření je jedna z nejdůležitějších a nejumělečtějších lidských činností.”
~ Thich Nhat Hanh, překlad Tarak Matl
Přidat komentář