O vztazích

1)Ty, co fungujou

2)ty, co nefungujou ..

V prvním případě se potkají a VÍC NEŽ

ŠŤASTNĚ spolu žijou dvě bytosti, který v Sobě objevily BLAŽENOST~RADOST takovou, že nejsou slova na to jak TO popsat ani vysvětlit. Ta Radost není z tady toho světa ~ a přeci ~ je To Blaženost Vědomí Bytí (Podstaty~ Věčného Života) …

Bytost, která To objevila ~ asi lépe vyJádřeno takto ~ Když Milost Boží (uvnitř Duchovního Srdce) pozná něčí zralost, zapříčiní, aby takový člověk/bytost Poznal, Realizoval~ SEBE ~ coby Všudypřítomnost, PROSTOR, Boha, Nekonečnou Inteligenci, Všeobjímajicí a Všeprostupující SVĚTLO LÁSKY a důsledně CÍTIL/A BLAŽENOST.

Taková bytost Ví, že není (hmotná=) člověkem, a že ve skutečnosti neexistuje, i když ostatním (Neprobuzeným) lidem se stále ZDÁ být skutečnou fyzickou bytostí.

(Takový) Probuzený VĚDOMÍ Nic nechce. Je Plný (svý vlastní~ne osobní, ale Universální) Blaženosti.

Taková bytost nemá žádný přáni.

(Už Je Úplně celým, naplněným ve~s~mírem ~ proto někdy říkáme že Vesmír je Tělo Boha)

Když se potkají dvě takový bytosti, (znovu) objevení (svý vlastní~universální, všemu Bytí společný) Zdroje=Sebe=Podstaty=Blaženosti sdílejí.

Takovej druh vztahu harmonicky funguje a vydrží. Nemůže ho rozbít žádná nenaplněná touha. Je to sdílení Jednoty (Ú)plnosti Boha, neboli dvě takový bytosti Ví že jsou JEDNÍM, nepopsatelným, věčně naplněným a blaženým Absolutnem. TO=VĚDĚNÍ ~POCIT se nedá popsat, protože není tady z toho světa, zatímco slova který používáme (omezenej nástroj omezený lidský mysli) slouží pouze k vyjadřování skutečností, faktů týkajících se tohoto (nebo jiného) světa, ale nemůžou obsáhnout Nekonečno, Věčnost, Absolutní Skutečnost~Realitu.

…

Druhej druh vztahů ~ který nefungujou a nikdy fungovat nemůžou harmonicky a na dlouhou dobu, jsou ~

VZTAHY ZALOŽENÝ NA NEDOSTATKU.

To je případ, kdy se potkají dvě bytosti přesvědčený, věřící ve svou existenci a v existenci/skutečnost/autenticitu tohoto světa. Jejich mysl se neustále zabývá ‘vnějším, venkovním = fyzickým světem a díky tomu nejsou schopný vnímat onen čtvrtej, neviditelnej, nekonečnej a VĚČNEJ ‘rozměr’ ŽIVOTa, Tu (svojí) PODSTATU, ZDROJ (SEBE) = TO co umožňuje celýmu tomu~hle vesmíru zdát se být Skutečným. …

Takový bytosti se ztotožňujou se (svýma?) myšlenkama natolik a věří těm mylným představám o nedostatku natolik, že jejich tzv. Lidský štěstí nikdy nevydrží dlouho.

Nejen že jejich štěstí a radost nevydrží nikdy dlouho ani po tom, co obdrží, dostanou, získají (nebo se zbaví) to, co jim jejich myšlenky slibovali, že je naplní a udělá opravdu šťastnýma ~ ať už je to v jakýkoli podobě ..

.. nejsou a nemůžou totiž být SKUTEČNĚ ŠŤASTNÝ (díky těm věcem, lidem, místům o kterých věřili, že je naplní) ~

.. protože PODVĚDOMĚ CELOU TU DOBU VÍ o nestálosti tady toho světa = na podvědomý úrovni ví, že jejich tzv. Štěstí ~ pramenící z věcí, lidí a míst, se NEVYHNUTELNĚ musí změnit,

.. neboť VŠE tady v tom Vesmíru SE NEUSTÁLE MĚNÍ ~

..a tak věci, o kterých jsme si mysleli, že nás činí šťastnýma, nás učiní nešťastnýma když o ně přijdeme,

..lidi, o kterých jsme si mysleli, že nás dělají šťastnýma, nás učiní zoufalýma když nás opustí,

..a místa, o kterých jsme si mysleli, že nás budou okouzlovat věčně~zevšední, nebo je rozbijou buldozery, otráví chemikálie a jedy, který provázejí nenasytnou tzv. CIVILIZACI ovládanou lidským egem/strachem a chtíčem zajistit si pohodlí. ..

.. a tak vztahy takových lidí, který se ztotožňujou se svojí věčně nespokojenou myslí nemůžou nikdy vydržet dlouho. Můžou se zdát fungovat na chvíli ~ dokud mysli těch dvou chtějí to samé ~ zelenou skříň, modrý kolo, červenej koberec, litr vína k řízku k večeři, tohle auto anebo támhleten telefon ~

JAK ALE VÍME ~ vše se stále mění a mysl ze všeho nejvíc a nejrychleji ~ a tak se stává, že po čase už to není zelená skříň a červenej koberec, o čem si myslíme, že nás trvale uspokojí ~

ale SOUPIS TOHO, CO MYSL CHCE JE NEKONEČNEJ A NEUSTÁLE SE MĚNÍ ~ a tak ~

TRVALE USPOKOJIT

nenasytnou lidskou mysl anebo toho, kdo se s ní ztotožňuje je NEMOŽNÝ ÚKOL …

A tak vztahy lidí ztotožňujících se s nestálou myslí jsou nevyhnutelně odsouzený k neúspěchu.