Aktuálně na nebi…

Probouzíme se ve chvíli, kdy se Luna těsně protáhla kolem Pluta. Můžeme ještě stále vnímat ten pocit, že se něco změnit musí, ale nevíme jak přesně to udělat, které kroky podniknout první a které až pak. A také kdy přesně k tomu dojde. K tomu okamžiku, který bude naprosto přelomový. Bod zlomu.

Možná jsme v euforii udělali pár kroků k novým začátkům a nebyla to čistá výhra. Teď možná máme strach pokračovat dál. Možná jsme se odvážili pohnout se z místa, ale osud nám krapet přistřihnul křidýlka. Máme za sebou kvadraturu Slunce k Plutu a konjunkci Merkuru s Uranem a to mohlo být náročné období. Tak ještě teď pár dnů můžeme mít pocit, že kde je sakra ten vytoužený zážeh a co to pořád kolem lítá, ale pak se to zlomí a přijde příležitost k něčemu krásnému.

Luna se zítra naváže do kvadratury k Uranu a Merkur k Saturnu a současně se Venuše blíží k Jupiteru a Neptunu v rybách. Tady se může velice brzy zrodit něco nadějeplného. Tu první část můžeme vnímat jako bod zlomu. No tak nám Saturn momentálně může házet klacky pod nohy, nebo spíše bloky a pochybnosti do našich hezkých hlaviček. Možná máme pocit, že je to opravdu těžké, a že to nedokážeme, nebo že nemáme šanci na úspěch, nebo že nejsme dost dobří. Nebo můžeme mít pochybnosti o sobě a také nevíme jak postupovat dál. Možná nám Luna pod tlakem Urana velí, abychom se na to vykvákli, že to, jak žijeme do teď, nemusí být až zase tak špatné. A že když nevidíme záruky a jistoty, které momentálně nemusí být až tak zřetelné, tak nám může připadat jednodušší to vzdát. Ale to by byla velká škoda. Bylo by to totiž těsně před vrcholem. A vzdávat něco před vrcholem, kdy se věci zdají být nejtěžší, by bylo škoda. Již teď se Venuše navazuje k našim dvěma velikánům, myslím tím Jupitera a Neptuna a postupně se s nimi propojí a splyne. V něco nádherného. Ve středu se do téhle konjunkce naváže i Luna a to můžeme považovat za magický okamžik. Od pondělí budou napěťové aspekty slábnout, aby se ve středu přelily do nádherného vrcholu uvolnění, nadšení, lásky a naplnění a my mohli alespoň na chvíli vydechnout. Než se příští víkend odstartuje Uranský týden. O tom zase až později.

Vraťme se tedy k následujícím pár dnům. Nemusíme vědět přesně, jaké kroky máme podniknout. Nemusíme vědět přesně, jak to musí celé dopadnout. Nelimitujme se. Udělejme krok. S vírou, že to je to pravé, že to je přesně to, co chceme a zasloužíme si a on se nám kus cesty odkryje. Až uděláme další, objeví se další kus cesty a naděje. A až uděláme další, budeme se cítit daleko jistější a bezpečněji. S každým dalším krokem se budeme uvolňovat a získávat znova sebedůvěru. A tak znova pomalu, ale mnohem jistěji a bezpečněji vybudujeme něco daleko stabilnějšího než ve chvatu, nadšení a zbrklosti. Že nevíme jak to udělat? Že se bojíme neúspěchu nebo že znova narazíme? To je naprosto v pořádku. Náročné předchozí situace nám mohly trochu zchladit ego a my jsme mohli narazit. Ale držme se našeho původního plánu. Stejně jako když jsme se učili chodit, začínali nový vztah, začali v první práci, budovali svou firmu, nebo jakýkoliv nový projekt. Úplně na začátku se můžeme cítit nejistě, zmateně a dělat chyby. Aby jsme se z nich poučili pro příště. A pokud nám na něčem záleží, vytrváme a začneme znova. Krok za krokem. Opatrnější. Odhodlanější. Nevzdat to. Nevzdat se. Protože na to, abychom to celé vzdali, je ještě brzy…..