Proč je láska tak mocná, nejvyšší rozkoš a současně nejhlubší rána? Protože láska je nestranná a současně tak totální, LÁSKA JE totiž PROSTĚ LÁSKA, NIC VÍC A NIC MÍŇ, láska je tak pádným důkazem smyslu života a současně tak lehounká, málem jako sen a přece, láska je tu, aby se člověk lásce odevzdal a cesty lásky jsou možné pouze tehdy, když je naprostá a úplná, bez dalšího pomyšlení, bez kroku zpět, není to pouze vhodit do ohně, ale také stát se ohněm.
Není divu, že se mnozí lásky bojí, ale není to vina lásky, ne, je to strach a nevědomost, kvůli níž lidé zapomínají že jsme láska, BOŽÍ LÁSKA. Až si vzpomeneme, i když by naše vzpomínka byla tak drobná jako hořčičné semínko, to světlo stačí, abychom našli cestu zpátky, naši stezku domů. Takže největším požehnáním lidstva je ztělesnění této LÁSKY, které nám ukáže, že srdce je největším pokladem a zranění jsou jen vstupní dveře Boha do našich srdcí, aby vešlo světlo a pomohlo nám uvědomit si znovu naši opravdovou bytost jakožto Jeho a dát nám všem schopnost vycítit plnost a skutečnou radost z každé maličkosti, kterou děláme.
Paramahamsa Vishwananda
Přidat komentář