K zamyšlení

Úkol svatých je nesmírně obtížný. Oddaní, se kterými se musí vypořádat, jsou víceméně ztraceni ve svých životech a ve světě. Mnoho z nich neví, že může být něco lepšího než samsára (svět iluzí a utrpení), nemluvě o hledání cesty ven. Většina z nich hledá od světců nebo guruů věci pro jejich každodenní potřeby – určitou úlevu od naléhavé bolesti a utrpení, aby se život mohl stát opět příjemným a pohodlnějším. Volání po daršanu (požehnání) je pouze ke získání nějaké drobnosti, nějakého utišujícího prostředku nebo nějaké hmotné úlevu proti neviditelným neštěstím.

Svatí to dobře vědí, ale nevnucují svým oddaným vzácné dary ani jim neodmítají jejich žádosti.

Jednou byl Babaji obklopen velkým počtem lidí, kteří žádali o věci, po kterých toužili. V důsledku toho se dlouho nemyl a nejedl. Když jsem konečně zavřel dveře a donutil ho vstát, poplácal mě po hlavě a řekl: „Dado, nezlob se – to je samsára, to je samsára. Máš strach o mé jídlo, ale oni se o to nestarají.“ Nikdo za mnou nechodí pro mé vlastní potřeby. Každý je zaneprázdněn sám sebou.“

Guruové obecně nemají mezi svými žáky žádného zvláštního favorita ani mezi nimi nečiní žádnou skutečnou diskriminaci. Nám se může zdát, že někomu straní  a k druhému jsou úplně lhostejní, ale ve skutečnosti tomu tak není. Je to proto, jak říkával Rámakrišna: „Matka věnuje více pozornosti nemocnému dítěti.“ Mnoho dětí, které přicházejí před gurua, je velmi nemocných a dostává se jim zvláštní péče.”