Nikdy jediní, nikdy sami…

Ne, nikdy nejste ‚jediní‘.

Ne, nikdy nejste ‚bez lásky‘.

Ani na jediný okamžik vašeho života.

Ať už obklopeni lidmi nebo o samotě, jste propojeni s hvězdami, s hlínou, a všemi osamělými bytostmi tohoto světa. Vaše nohy se dotýkají posvátné země, vaše mysl se rozprostírá do nekonečna, do nekonečné noci. Sluneční paprsky vás prohřívají, a zvuky dne se jemně dotýkají vašeho vědomí, okamžik za okamžikem.

A pak – všechny ty pocity!

Otupělost a extáze. Nuda a vděčnost.

Radost a smutek bytí.

Všechny pocity vámi prochází během dne, když jim to dovolíte.

Pocity osamění i spojení.

Pocity blízkosti i oddělenosti.

Neříkejte mi, že jste odděleni od života.

Neříkejte mi, že vám něco chybí.

Nahlédněte hluboko do nitra.

Jste do morku kostí součástí,

i tehdy, když si připadáte úplně oddělení.

Jste celiství,

i ve chvílích, kdy tolik toužíte po celistvosti.

Jste ve vztahu s Bohem.

Žijete v manželství s Vesmírem.

Ve vztahu, nebo mimo něj,

po rozchodu,

v prostoru mezi žalem a vášnivým tlukotem srdce,

zůstaňte ve spojení s hvězdami,

měsícem a vysokými horami,

s dechem a s toužením.

Pak budete vždy se svým Milovaným/Milovanou.

Objatí lůnem života.

Jedineční a vznešení, originální a celiství.

Není se čeho bát.

Není se čeho bát.

~ Jeff Foster

Český překlad: Kateřina Černá Grofová