Rituál odevzdání

Venuše konjunkce Lilith v Raku. Může a nemusí se zrovna tohle k tomuto tématu vázat. Může a nemusí to být zrovna teď v našich životech aktuální. Myslet si, že zrovna následujících pár dní budou všichni lidé řešit zrovna tohle téma je omyl. Ale čeká nás náročný příští týden, táhnoucí se náročný srpen a pak v listopadu mysteriózní úplněk. Možná se během roku přidají i nějaké náročné dny a vy si to teď můžete přečíst a sáhnout po této technice kdykoliv budete potřebovat. Protože…

Nepřísluší nám soudit, nikomu z nás, co je pro každého nejvíce náročná a nejvíce zraňující situace. Já myslím, že když člověku zemře jeho dítě, musí to být nejdrásavější okamžik jeho života. Ale nevíme, zda stejně drásající srdce není pro ženu skutečnost, že žádné dítě nemůže mít, i když je to její nejvroucnější přání. Beznaděj. Panika. Ohlušující prázdnota. Zoufalství. Sklíčenost. Zhroucení a zdrcení…

Takto jiný člověk může vnímat znásilnění, potrat, jiný člověk smrt kohokoliv pro něj důležitého, jiný zase rozchod se svou spřízněnou duší. Rozvod. Samotu. Neschopnost najít si partnera. Nežít v naplňujícím vztahu. Jakýkoliv jiný důvod, který je pro daného člověka nebo jeho duši, jak chcete, důležitý. O kolika sebevraždách jsme už za život slyšeli. Kdyby nepovažovali svůj stav za bezvýchodný, nikdy by se k tomuto kroku neodhodlali. Neviděli východisko. Jejich světlo na konci tunelu zhaslo a nenašli jediný důvod pro to, ho jít hledat a vidět.

Pro mě bylo důležité za svou cestu se naučit jednu pro mě důležitou věc. A to nebýt necitlivá a neustále nad věcí, jak by se někomu mohlo po těch létech strávených v Lažánkách – rozuměj Mohendžodáro – zdát. Tebe nic nerozhází – krásný stav, ale pracuji v hypermarketu a také mám spíše jangové obsazení planet… Občas mě něco rozhodí, ale trvá mi jen několik málo minut, než se uklidním a do rovnováhy zpátky dostanu. Ale umět si ulevit a jakoukoliv destruktivní, negativní nebo náročnou emoci nebo situaci prožít a nechat odejít. Existuje mnoho technik, pohybových nebo verbálních, které pomáhají uvolnit vztek, beznaděj, zlost, lítost…

Každou z výše popsaných situací, ať už je to znásilnění, potrat, smrt rodiče, partnera, jakákoliv stejně destruktivní situace, která k těmto pocitům vede, a v nejhorším případě smrt dítěte je tragédie, se kterou se daný člověk, nebo duše musí vyrovnat. Za svůj život jsem těchto žen, mužů a dětí potkala více než bych si přála. Vyrovnat se… To se dobře řekne. A navíc mnoho lidí lže sami sobě. Nebo na sebe tlačí a spěchá. Někdo se s těmito situacemi vyrovnává lépe, někdo hůře. Na něco je dobrá terapie, na něco rodinné konstelace a někdy stačí nějaký pro nás důležitý rituál. Fáze, které v těchto situacích musí přijít jsou známy. Tak jen pro připomenutí. POPŘENÍ. UVĚDOMĚNÍ. KATARZE. UVOLNĚNÍ. SMÍŘENÍ.

Nespěchejte na sebe. Lidé často když se něco takového stane říkají proč? To není možné. On se vrátí. To nemůže být pravda, on mě miluje. To by mi nikdy neudělal. To se nemůže stát mě. Čekají. Až se otevřou dveře a stane se něco, co se už nikdy nestane. Nebo, že se vzbudí a vedle nich bude ona. A jsou v panice a šoku. Nechtějí uvěřit tomu, že se toto děje právě jim. To je fáze POPŘENÍ.

V jednu chvíli jim dojde to UVĚDOMĚNÍ. A přijde fáze desorientace. Víme, že se to stalo, že se to nedá vrátit. Víme, že to osud tak chtěl. Ale co teď přesně máme cítit, to je těžké zhodnotit. Bojíme se cítit vztek, bojíme se dívat do budoucnosti, abychom neměli pocit zrady. Bojíme se, že nás odsoudí, za to že jsme to přijali příliš rychle. Nebo se snažíme hledat viníka a příčinu. Co kdybych to udělala jinak. Co kdybychom si neřekli to a to. Co kdyby tam šel o minutu později. Co kdybychom se nepohádali a on/a rozčílený neodjel. Nevíme, jestli se máme zlobit na sebe, na osud, na Boha – protože kdyby existoval, jak to že toto dovolil? V jiném případě na někoho konkrétního: lékaře, náhodného procházejícího, nebo opilého řidiče nebo nějakého teroristu.

KATARZE. Nejdůležitější fáze. Znáte někdo Gibberish? To je moje oblíbená technika, ale já ji preferuji česky, srovnávám si takto myšlenky a je mnohem rychlejší než terapie. I když pro neznalé se tato technika může zdát děsivá a odstrašující. Také neumím říct, že dělám jenom jí. Někdy brečím, někdy křičím, někdy melu pořád něco donekonečna, než padnu vyčerpáním… Někdy stačí minutu, někdy hodinu a někdy jsem sama den. Někdy stačí dělat jednu z těchto technik, ale většinou začnu látořit, pak křičet a sténat v hluboké beznaději jako to umí vlci a pak pláču. Někdy mi stačí dvacetkrát zopakovat slovo zm*d a je po technice. Takto já jsem kdysi dávno vyřešila všechny své nefunkční vztahy a uvědomila si, že to bylo mým špatným výběrem partnerů a že za tento stav si můžu já sama, protože ostatním dovolím, aby se takto ke mně chovali… Vy, co mě znáte víte, že to takto dělám a je to uvolňující a občas si to pak dovolíte říct sami. Pro mě je to jen slovo. Nejednou jsem takto nazvala toho nejvyššího, když jsem se zlobila na osud, na své rodové zatížení a nemyslím si, že se na mě za to zlobil. Můj Bůh mě NESOUDÍ. Nesoudí mě za to, že ještě nejsem bez emocí a v každé vteřině vyrovnaná. Nesoudí mě, že někdy mám pocit osamocení, někdy vzteku a někdy lítosti. Pokaždé z jiného důvodu a pokaždé při jiné situaci. Někdy zase, že je v mém srdci hluboká díra, která vznikla v mém ranném dětství a pokaždé když je Chironská konstelace ona se objeví, i když už si myslím, že jsem ji uzdravila a přijala milionkrát. DOVOLTE si prožít KATARZI přesně podle toho, jak to zrovna potřebujete. Mívám je stále méně a také už nemají tu sílu. Ale s pokorou uznávám, že osud umí být nepředvídatelný a nevím přesně, co mě ještě čeká….

Pak přichází UVOLNĚNÍ. Tak po každé katarzi přichází fáze uvolnění. Někdo pláče, někdo se třese, někdo se vyčerpá, někdo usne. Někdo se může uvolnit intimním spojením. Pak fáze SMÍŘENÍ. Smíření je to nejlepší, co sami sobě můžeme dát. To neznamená zradu. Neznamená, že jsme zapomněli. Znamená to, že si dáváme svobodu. A také svobodu duši, se kterou jsme se tam nahoře, možná před galaktickou radou zavázali a slíbili si, že nám tady tu zkušenost předá. Abychom se stali člověkem, kterým se máme stát.

Já tady píšu o rituálu. Ale někdo může prožít vše za hodinu, někdo dříve. Někdo se z nějaké tragické události může uvolnit například za nějakou delší dobu a také si můžeme říci, že pokud došlo k popření, nedokončení, tak v našem energetickém poli nebo v duši může taková situace někde neuvolněná spát a vyvalit se na nás kdykoliv, kdy ji něco zjitří nebo iniciuje. Můžou to být bubáci z našich Pandořiných skříněk. Rodové nemoci, stále dokola se opakující situace. Programy, na základě jejich nezpracování, potkáváme stále jiné lidi do té doby, než si uvědomíme, že musíme něco změnit a zpracovat sami u sebe. Pak druzí nebudou muset nám hrát roli k jejich pochopení…

Já myslím, že k tématu odevzdání a odpuštění nebo opuštění jsem toho já nebo jiní už napsali dost. Odpuštění je to nejlepší pro nás, ať už nás druhá osoba požádala nebo nikoliv. Dáváme si svobodu, štěstí, naději a radost, a to mnohdy může právě osobu, která nám chtěla ublížit zranit daleko více než to, že vidí, jak jsme z něčeho zkroušení a trápíme se. To je v případě vztahů, ne v případě tragických událostí. Já pevně doufám, že se vám nestane nic, co byste museli takto řešit v současnosti a pokud se chcete inspirovat a vyřešit něco z minulosti, tak budu držet pěsti…

Mějte krásný a slunečný víkend a brzy o aktuálním astrologickém postavení planet a světel.

S láskou Lucie

Autorka textu: Lucie Tomková