Adventní věnec jako symbol

Věnec se už v antických dobách uplatňoval jako znak cti a slávy. Bývaly jím zdobeny hlavy vítězů. Adventní věnec je výrazem úcty a obdivu vůči přicházejícímu Ježíši. Vítězný věnec z antiky si zachoval ještě jeden význam. Je výrazem příslibu, že náš život, dosti často rozháraný a roztříštěný se může znovu scelit, sjednotit.

Ačkoli se nám v právě končícím roce tak úplně všechno nepovedlo, můžeme se prostřednictvím modlitby a tichého zamyšlení pokusit o změnu, vpravit všechny prožité události do života tak, abychom se s nimi smířili. Také svíčky na adventním věnci jsou toho symbolem. Adventní věnec má totiž čtyři svíce. Původně šlo jen o pouhý počet adventních nedělí. Jsou čtyři. Každou neděli se rozsvěcuje další svíčka, takže pocit očekávání se s postupujícím počtem rozsvícených svící stupňuje. Čtyřka je však také symbolické číslo. Čtyři jsou základní živly i světové strany. Čtyřka symbolizující znak čtverce v sobě zahrnuje také pojem celistvosti a dokonalosti. Když na kulatém věnci hoří všechny čtyři svíčky, stávají se společně jednotou všech protikladů: kruh a čtverec se sjednocují.

Už první svíčka na adventním věnci prosvětluje temnotu – a dává nám naději, že i noc v našem nitru může být osvětlena. Druhá rozsvícená svíčka pak odkazuje na napětí v našem životě, ale také ukazuje, že i protiklady v našem životě se mohou vyřešit. Třetí svíčka ohlašuje trojjedinost duše, těla i ducha. Čtvrtá se pak stává obrazem proměny pojící se s číslem 4. Čtyřka je pro C. G. Junga výrazem celistvosti: protiklady se navzájem střetávají i propojují.

Anselm Grün, Vánoční rozjímání