K zamyšlení

„Když máme pocit, že se věci zahušťují, můžeme nabrat sílu tím, že se dotkneme vnitřních zdrojů. Když máme pocit, že už to nemůže být hustší, že si naši pozornost žádá příliš mnoho věcí, je dobré si připomenout, že na nás nikdy není naloženo víc, než dovedeme unést.

V životě mohou nastat situace, kdy o tom zapochybujeme. A právě v takových chvílích to nejužitečnější, co můžeme udělat, je vydat se k místu, které máme vždy k dispozici, a které dobře známe, a v něm se ukotvit. Právě v takových chvílích oceníme svou pravidelnou meditační praxi, protože díky ní naše mysl, tělo a duch vědí, jak v sobě nalézt klid. Potom i uprostřed zdánlivého chaosu může jediný hluboký nádech obrátit naši pozornost směrem dovnitř, abychom v sobě nalezli prostor, ze kterého můžeme vše znovu nahlédnout. A v něm nalezneme klid v oku hurikánu.

Tím, že se dotkneme svého středu, obracíme svou pozornost k tomu, co si skutečně žádá přítomný okamžik. Naopak otázka „proč?“ jen odvádí naši energii od toho, co právě teď potřebujeme vnímat. Nalézt odpověď na otázku „proč?“ jsme schopni, až když se dostaneme na druhou stranu výzvy, kterou právě procházíme. Proto přijměme pro tuto chvíli to, co je a jak to je. Tak se nám podaří sjednotit roztříštěnou pozornost a vytvoříme v sobě prostor, a tím dovolíme, aby k nám mohla přijít inspirace nebo pomoc. Najednou to, co se zdálo být nemožné, je nyní možné, anebo už není vůbec důležité. V našem životě je najednou prostor, kterým může plynout proud vesmíru v jeho dokonalém řádu. Stačí jen, když mu ustoupíme z cesty se svými myšlenkami.

Až se to, co bylo husté, zase rozpustí, máme příležitost se ze situace poučit. Je to příležitost poznat lépe své skutečné schopnosti. Pak se můžeme ptát sami sebe „proč“, abychom skrze tuto zkušenost mohli lépe naladit struny svého žití. Možná jsme na sebe vzali odpovědnost, která nám nepatřila. Možná jsme potřebovali projít životní lekcí, aby nás připravila pro něco krásného, co teprve přijde. A když jsme potom postaveni před možnost volby, už víme, že to nejlepší rozhodnutí přichází, když jsme ve svém středu.“