Inspirace

„Nechť nás Luna rozpustí v poháru vzájemnosti
Nechť zkompostujeme svá zlomená srdce, zmulčujeme naše zranění, vylejeme vodu do suchých prasklin mrtvé půdy.
Nechť se naše hole promění v hady a naši hadi v hole. Naše meče v květiny.
Nechť naše potěšení je stejně inteligentní a revoluční jako břečťan stravující stavbu.
Nechť v úlech nacházíme dešťovou vodu zfermentovanou loukou, bohy s houbovými kloboučky vynořující se z podhoubí podzemního světa.

Nechť přistupujeme k horám jako k našim milencům, ke krajinám jako k našim vlastním tělům.
Nechť ctíme propustnost našich těl, sebe sama, našich duší, našeho dechu. Místo, kde se naše kořeny rozpouští do jiných kořenů. Bytosti, které tvoří naši píseň. A v té velké písni zazáříme jako malá hvězda v konstelaci.
Nechť je náš čas pomalý jako čas kamene, rychlý jako srdce kolibříka, sladký jako nektar, hustý jako pyl, světlý jako spora ve větru.
Nechť písní naplníme prostor, který tu zůstal po zkáze, vyhynutí, škodě.
Nechť léčíme jeden druhého.
Nechť se ptáme každé bytosti na její příběh.“
Sofia Strand
Požehnání na závěr knihy Thé Flowering Wand od Sophie Strand.
Přeložila Terezie Dubinova pro oheladom.cz. 

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *