Kam ‘se podějí‘ naši milovaní, když umírají?
Kam ‘se poděje’ vlna, když se roztříští o břeh?
Nikam. Do žádného ‚jinam‘.
Vždyť vlna se nikdy neoddělila
od šíře oceánu,
a tak jí není třeba se ‘vracet’.
Voda nemůže opustit vodu,
ani se do ní vrátit…
Z pohledu naší pravé přirozenosti
se vlastně vůbec nic nestane.
Smrt je jednoduše tím nejhlubším
spočinutím v přítomnosti,
která se nerodí, ani neumírá.
A tak můj příteli,
ani tvoji milovaní nikam neodcházejí.
Jen ještě více spočinuli
ve své vlastní přirozenosti,
která je i Tvou přirozeností,
prostou přítomností.
Nejste odděleni.
Nikdy jste nebyli a nikdy nebudete odděleni.
Tví milovaní jsou teď tam, kde vždy byli
– ve tvém srdci srdcí.
Nikdy jej nemohou opustit.
V něm je (na)vždy nosíš.
Láska je větší než smrt.
Český překlad: Kateřina Grofová, www.nakoncidechu.cz
Přidat komentář