K zamyšlení

Chodí za mnou lidé a říkají, že jsou znuděni životem: „Co s tím mám dělat?“ Problémem není nuda, ta je jen vedlejším produktem. Jádro problému se nachází jinde: „Jste ochotni zkoumat a hledat? Jste připraveni na nová dobrodružství? S každým dobrodružstvím bývá spojeno riziko: člověk neví, co ho čeká. Možná se věci změní k lepšímu, možná bude vše ještě horší. Člověk nemá jistotu. Jisté je jen to, že život je nejistý. Člověk si může být jistý jen nejistotou, ničím jiným.  Bojíte se změn, protože změny přinášejí novou zodpovědnost, nové výzvy. A vy nevíte, jestli byste je zvládli, a tak raději lpíte na starých věcech, protože tam jste zruční a šikovní mistři. Ale kdo ví, jak byste se vypořádali s něčím novým? Možná byste dál byli mistři, možná byste jimi už nebyli.

Pokud hledáte, musíte se pořád učit. Život je učební proces. Učení nikdy nepřestává. I v okamžiku smrti se učíte: učíte se, co je smrt. Takový člověk je vždy ochotný učit se nové věci.

Voda představuje proměnlivý element, jenž se věčně mění a proudí. Kdo je schopný měnit se a zapomenout na minulost a odpouštět a dál se vyvíjet, je opravdová lidská bytost, protože lidé mají být dobrodruzi. Až pak poznají krásy života a jeho přínosy. Život odhaluje své tajemství jen a pouze takovým lidem – protože si to zaslouží tím, že riskovali. Mají odvahu.

Jste-li jako voda – jste v neustálém pohybu, proudíte a nelpíte na minulosti, na starých věcech, a stále hledáte něco nového a máte z toho radost – pak zavane lehký vánek. Sestoupí na vás milost. Pak je vaše bytí vznešené a poprvé poznáte tanec božskosti… jste lehcí jako vánek.

Bůh je velmi vznešený. Neklepe na vaše dveře. Nezaslechnete jeho kroky. Přichází neslyšně. Dokud nejste jako voda, neroztančí se ve vás svěží vánek Boha. Nejprve musíte proudit.

Pamatujte si, že budoucnost patří jen tomu, kdo je připravený na neustálé změny, protože svět se mění tak rychle, že lidé, kteří lpějí na minulosti, budou hodně trpět. V minulosti tolik netrpěli. Trpěli hlavně ti, kteří se chtěli změnit. Nyní je to přesně naopak. Budoucnost patří lidem, kteří milují změnu, oslavují ji a jsou ochotni se měnit. Kdykoli je příležitost ke změně, nikdy ji nepromeškají. Budoucnost bude jejich a v dějinách lidstva nastane zásadní obrat. Lidé se posunou na novou rovinu. Proto na vás tak naléhám, ať se nebráníte změnám.

Když se změní váš vztah s partnerem nebo s partnerkou, ničemu nebraňte. Nechte věcem volný průběh, i kdybyste se měli rozejít, netrapte se tím. Mysl lpí na starém, a proto jste nešťastní. Jestli se věci mění, tak se prostě mění! Mějte ze změn radost a užívejte si nové věci. Přijímejte je, vítejte je. A brzy zjistíte, že je dokážete přijímat, aniž byste trvali na známých věcech – a váš život získá eleganci, vznešenost a ušlechtilost. Stanete se něžnou květinou.

V takové okamžiku začne každý, kdo se hledá, tančit. Je to začátek oslav. Pamatujte si, že delfíni a šimpanzi si umějí hrát, ale pouze člověk umí oslavovat. Oslavování je projevem lidství. Nejspíš jste slyšeli různé definice. někdo říká, že člověk je racionální tvor, a jiní tvrdí něco jiného. Ale já říkám, že člověk je oslavující tvor. Právě tím se odlišuje od ostatních tvorů.

Ale jak můžete oslavovat a radovat se, když lpíte na starých věcech? Žijete v hrobě, protože žijete v minulosti, v tom, co je mrtvé. Nedovolíte životu, aby k vám mohl proniknout. Je to stejné, jako kdyby si keř navykl na staré uschlé růže a sbíral spadané okvětní lístky – a bál se nových poupat a nových květů, bál se jara.

V takové situaci se nacházejí milióny lidí. Žije tak převážná většina, lpějí na zvadlých lístcích. Hromadí je a žijí ve vzpomínkách. Říkají tomu nostalgie, ale není to nic jiného než hloupost.

Opravdový člověk není ani trochu nostalgický. Neohlíží se zpátky, protože minulost není. Žije v přítomném okamžiku a je otevřený budoucnosti. Přítomnost patří jemu a umožňuje mu přijímat budoucnost. Jeho dveře jsou pořád otevřeny větru a dešti a slunci. Je otevřeným prostorem.

Osho