K zamyšlení

Konečným cílem nás všech je realizace Boha.  Metoda cesty k Bohu stanovená Stvořitelem samým byla vždy stejná a zůstane takovou do doby, kdy z povrchu planety zmizí lidské bytosti nebo zanikne planeta sama. Může existovat tisíc paprsků, ale všechny se sbíhají do jediného centra, a tím je realizace Boha. Cosi vysoko nad světem smyslů, nad světem nekonečného jídla a pití a neustálého mluvení hloupostí, nad světem falešných stínů a sobectví. Cosi nad všemi knihami, nad všemi vírami, nad všemi marnostmi tohoto světa – a to je realizace Boha v lidském nitru. Člověk může věřit ve všechna náboženství na světě; může nosit v hlavě obsah všech svatých knih, jež kdy byly napsány; může být pokřtěn ve všech řekách na zemi – dokud však Boha přímo nevnímá, budu jej mít stále za nejpustšího ateistu. A stejně tak nemusí člověk nikdy vstoupit do jediného chrámu ani mešity, nemusí vykonávat žádné obřady; jestliže však v sobě uskutečnil Boha a je tak pozdvižen nad marnosti světa, pak tento člověk je člověk Boží, světec, nazývejte jej, jak chcete… Dodal bych, že je dobré se v církvi narodit, ale špatné v ní zemřít. Je dobré narodit se dítětem, ale špatné jím zůstat. Chrámy, obřady, symboly, to vše je dobré pro děti; ale když dítě vyroste, pak musí ztratit buďto církev, anebo samo sebe.

 Vivékánanda

A co je to vlastně realizace Boha? Podstata věci je ta, že Bůh se musí stát pro člověka skutečností; nikoli myšlenkovým konceptem, nýbrž živoucí realitou.  A to se stane, až když jej skutečně spatříme. Existuje jen jedna metoda, jak učinit každému Boha skutečným – a to je přimět jej, aby Boha viděl a slyšel. Jde tu o osobní zkušenost, jíž nelze dosáhnout v pozemské sféře. Není dostupná fyzickým smyslům. Musíme se za ní prostě vydat do nadsmyslových oblastí. A nejen to, musíme vystoupit velice, velice vysoko; a to lze uskutečnit jen pod vedením Mistra.  Žádný člověk nemůže nikdy Boha znát, dokud s ním vědomě nesplyne v jedno.

Z knihy Cesta Mistrů, Dr. Julian Johnson