K zamyšlení

Díky tomu, že máme fyzické tělo, můžeme cítit, léčit a transformovat se. Můžeme zakoušet život se všemi jeho zázraky. Můžeme pečovat o někoho, koho milujeme. Můžeme se usmířit se členem rodiny. Můžeme se zastat ostatních. Můžeme vidět něco krásného. Můžeme slyšet zpěv ptáků a zvuk přílivu. A můžeme jednat, abychom ze světa vytvořili místo, které bude zdravější, mírumilovnější a milosrdnější. Díky našemu tělu je všechno možné.

A přece se stává, že mnoho z nás na své tělo na dlouhou dobu zcela zapomíná. Naše tělo je zde, ale mysl je někde jinde, ne s tělem. Naše mysl je od těla odtržená. Je u našich projektů, starostí, strachů. Můžeme hodiny pracovat na počítači a naprosto na své tělo zapomenout, dokud nás nezačne bolet. Jak ale můžeme říci, že opravdu prožíváme svůj život, jestliže jsme zapomněli, že máme tělo? Pokud naše vědomí není s tělem, nemůžeme říci, že jsme plně přítomní. Nemůžeme říci, že jsme skutečně naživu.

Dýcháte-li s bdělou pozorností,

prostě se těšíte ze svého nádechu a výdechu.

Přivádíte svou mysl domů k tělu

a uvědomujete si, že jste naživu,

stále ještě naživu, a ž je to úžasné.

Být naživu je největší zázrak ze všech.

Většina z nás se potřebuje učit, jak pečovat o své fyzické tělo. Potřebujeme se naučit, jak odpočívat a jak spát. Potřebujeme se naučit, jak jíst a pít tak, abychom měli tělo zdravé, lehké a v pohodě. Nasloucháme-li pozorně, slyšíme, jak nám celou dobu tělo říká, co potřebuje a co ne. Ačkoliv je tento hlas velmi jasný, zdá se, že jsme ztratili schopnost mu naslouchat. Příliš jsme dali tělu zabrat, takže se v něm nahromadilo napětí a bolest. Tak dlouho jsme tělo zanedbávali, že se může cítit velmi osamělé. Naše tělo je moudré a my si potřebujeme poskytnout šanci, abychom své tělo uslyšeli.

Možná byste se právě teď chtěli zastavit a spojit se se svým tělem. Prostě přeneste pozornost na dech a rozpoznejte a oceňte, že celé vaše tělo je přítomné. Třeba byste si chtěli říci: „Mé milé tělo, vím, že jsi tady.“ Když se takto vrátíte domů ke svému tělu, dovolí vám to jemně se zbavit části vašeho napětí. Je to akt usmíření. Je to akt lásky.

Naše tělo je mistrovským dílem vesmíru. Nese s sebou hvězdy, měsíc, vesmír a přítomnost našich předků. Kolik milionů let vývoje to trvalo, než mohly vzniknout tyto úžasné páry očí, nohou, chodidel a rukou? V tomto okamžiku naši existenci podporuje nespočet životních forem. Znovu se spojit se svým fyzickým tělem zabere jen pár okamžiků, kdy se zastavíme a vědomě dýcháme. Na to máme čas všichni, a přesto to neděláme. Je divné, že nás děsí, co se stane s naším fyzickým tělem, až zemřeme, a přesto se skutečně netěšíme ze svého fyzického těla, dokud jsme naživu.

Musíme se naučit hluboce prožívat

svůj život jako lidská bytost.

Potřebujeme hluboce prožívat každý dech,

abychom při dýchání zakoušeli

klid a mír, radost a svobodu.

Když jasně uvidíme, že naše fyzické tělo je úžasný zázrak života, dar vesmíru, je to záblesk vhledu. Jakmile máme tento vhled, musíme si ho udržovat. Jestliže to neuděláme, vedení převezme neklid a rozrušení a my zapomeneme. Už se v sobě nebudeme těšit ze zázraku toho, že jsme naživu. Takže tento vhled potřebujeme stále udržovat a pečovat o něj. Vyžaduje to koncentraci. není to ale těžké. Při chůzi, při práci, při jídle přeneseme svou pozornost ke svému lidskému tělu a prostě se budeme těšit z prociťování pozice a pohybu svého těla, ze zázraku toho, že jsme naživu. Neměli bychom ale podlehnout myšlence, že naše tělo je naše já.

Thich Nhat Hanh, Umění žít