Nedělní chvilka poesie
Vezmi jednu z mých slz,
hoď ji do oceánu
a sleduj, jak sůl v ranách
této země a lidí začne mizet.
Vezmi jednu z mých slz
a schovej ji ve své dlani.
Nasedni na velkého bílého velblouda
a nes mou lásku do každé pouště,
vzdej hold každému prorokovi,
který kdy kráčel po našem světě.
Vezmi jednu z mých slz
a přestaň plakat jen ze smutku,
protože v tomto životě
je mnohem víc, než nyní chápeš.
Vezmi jednu z mých slz
a buď jako Šťastný,
ó jako Šťastný –
který nyní žije
navždy ve mně.
Až se kapka z mého Smaragdového moře
dotkne úst tvé duše,
rozpustí vše kromě tvé Radosti
a Věčného úžasu.
Pak si tě Milovaný
s radostí najme
jako Svého služebníka,
abys putoval po tomto světě
a nechal každého na této zemi
slyšet
překrásná jména Boha
znít v tisíci akordech!
Sám Háfiz dnes v noci zpívá
v Zářící slávě,
neboť pohár v mém srdci
odhalil Tvář Milovaného
a já mám Jeho písemnou přísahu,
že už nikdy neodejde.
Ó Háfizi, vezmi jednu ze svých slz,
vždyť pláčeš jako zlatá svíce –
vhoď jednu slzu do Oceánu svých vlastních veršů
a kéž rány každého milovníka Boha,
který poklekne v modlitbě
a přiblíží se tvým slovům,
začnou právě teď
mizet.
~ Háfiz, 1325-1390, překlad Tarak Matl
Přidat komentář