Aktuálně na nebi…

Luna v Panně. Takže spíš minimum zábavy a kopec povinností, jinak to je docela užitečný víkend, kdy toho můžeme hodně stihnout, pokud si to dobře naplánujeme.

Slunce na posledním domě Raka tancuje tango s Plutem na konci Kozoroha a oběma dvěma zdatně sekunduje Dračí hlava v Beranu.

Nad pondělním ránem se nejdřív Venuše ve Lvu zcela zastaví a posléze začne couvat.

Slunce následně vstoupí do Lva a Merkur s Lilith se bude špičkovat s Uranem.

Za mě toho je docela dost na jeden víkend.

Třeba se konečně vzdáme. Třeba už konečně pochopíme, že neexistuje návod na žití, a že nejde žít nesprávně, špatně.

Třeba si vymyslíme dalšího bubáka, který nás vystraší, kterého se lekneme. A třeba zjistíme, že už si nemůžeme vytvořit dalšího Emmanuela Goldsteina. Třeba zjistíme, že jednat pravdivě, projevovat se pravdivě, komunikovat pravdivě, vyjadřovat emoce pravdivě, tvořit pravdivě, očišťovat a poklízet pravdivě, zrcadlit pravdivě, dávat najevo vášeň a obětovat pravdivě, učit a předávat pravdivě, zhmotňovat, vytvářet pravdivě, předávat pravdivě a přijímat a odevzdávat pravdivě, úplně stačí.

To, co máme rádi, zejména na sobě, naši jedinečnost, tvořivost, to, jakým způsobem navazujeme vztahy, je ve své podstatě vlastně docela sobecké, určitě dětské a v něčem nejspíš tak trochu nezralé. Ale nakolik si vzpomínám, tak v Bibli stojí „buďte dětmi a uzříte království nebeské!“ A všimněte si, není tam žádná rada „dělejte tohle“, ale prostě a jednoduše „buďte“. Staňte se. Jakákoliv snaha vás jen oddálí.

Zkrátka, naše sebeláska, sebepřijetí, během následujících měsíců, projde určitou zkouškou. Křtem ohněm, složením přísahy jak ve starém Foglarovi. Něco nás zavede do naší minulosti. Vstříc našim prožitkům. Bude to skoro jako kdyby se vám promítalo video s vaším životem přímo teď a tady.

Váš úkol? Nenechat se vtáhnou zpět do minulosti. Nemít potřebu to vyřešit, protože ten paradox, zen, kouzlo, tkví v tom, že není co řešit. Je to hra, kterou si Bůh hraje sám se sebou. Rozdělí se na vědomou a nevědomou část, na část v jednotě a část oddělenou, nebo na vinu a na trest, na chci a dávám…A pak se jen baví tím, jak se ty části znovu scelují… Je třeba hru prohlédnout, poznat, že je to film, je to vaše dávná minulost, ale vy jste mezitím došli až sem!

A to, že se vám na nějaké úrovni otevře vnímání a budete naladění na mnohem širší pole, může způsobit to, že si to vaše ego začne přivlastňovat. Říkat si „to všechno já“… Ale pamatujte, máte to, dokud si to nemyslíte, dokud o tom nejste přesvědčeni. Hned, pikosekundu po pocitu „konečně to mám“, se vám to všechno rozplyne a začnete s hledáním nanovo. Je třeba, abyste nevěděli, a aby to nebylo cíleně, ale jakoby mimochodem. Jako byste prostě své hlavě a rozumu dali dovolenou…a ať si to chaos ošéfuje podle svého.