Kniha na dovolenou

Přátelé,

pokud si na dovolenou k oddechové literatuře rádi přibalíte i jednu knihu, nad jejímiž slovy můžete v klidu rozjímat a nechat se jimi vést hlouběji do nitra, vřele vám doporučuji Moudrost mnicha od Björn Natthiko Lindeblada.

Moudrost mnicha je knihou o duševní cestě člověka neprobádanou krajinou vlastního nitra. Vypráví příběh o tom, jak Björn putoval po různých buddhistických klášterech za stále vyššími a vyššími podobami míru, lásky a svobody. Ovšem stejně jako ve všech dobrých příbězích se i v tomto zrcadlí něco obecně lidského.

Úspěšný švédský ekonom se jednoho dne rozhodl zbavit se veškerého majetku a odejít do kláštera. Björn Lindeblad měl v mládí život skvěle a jasně nalinkovaný: studia na prestižní švédské vysoké škole, odkud ho jako ekonomického experta už během posledním ročníku rekrutuje mezinárodní finanční skupina. Zvykne si létat business třídou, pořídí dům na pobřeží – stane se zkrátka velmi úspěšným. Časem ale zjistí, že mu nic z toho nepřináší štěstí. Firmu ze dne na den opustí a vrhá se do dobročinných projektů, které ho zavedou až do Asie. V Thajsku se po jednom bolestivém rozchodu rozhodne zkusit kurzy meditace v tamním klášteře. Nakonec se rozhodne všechno ve Švédsku prodat, opustit své blízké a do Thajska se přestěhovat a přidat se k takzvaným lesním mnichům, odnoži thajského buddhismu, kde dostává jméno Natthiko – „Ten, který nabývá moudrosti“. Po sedmnácti letech mnišského života se nicméně rozhodne vrátit do „běžného“ světa, a je to větší zvrat, než si kdy dokázal představit… Po letech, po mnoha přednáškách a skupinových meditacích a po dlouhém naléhání veřejnosti sdílí nabytou moudrost knižně. Nenabízí přitom žádné návody, ale inspirativní a silný příběh o cestě ke štěstí plný úvah o pomíjivosti, o potřebě zbavit se zbytečných a toxických myšlenek, o hledání klidu, o empatii a odpuštění, o vztahu k sobě samému i druhým. To vše podává se skromností, s jemným humorem a se smířením – v roce 2018 mu totiž diagnostikovali nevyléčitelnou ALS, které krátce před vydáním českého překladu podlehl.

Kniha si neklade žádný cíl, nepřináší ohromující závěr – pouze v ní sledujeme lidskou duši, jak se probouzí k přirozené svobodě, smysluplnosti a radosti, a toto probuzení popisuje co nejkonkrétněji, a vztahuje ho tak k běžnému všednodennímu životu.

Ústřední myšlenkou knihy a Björnovo přiznání je, že se možná mýlí. Chodíme-li po světě s přístupem, že se možná mýlíme, splňujeme nezbytný předpoklad k otevření mysli i srdce. Odemykáme si tím dveře k důležitému poznání, a možná dokonce k hlubokému prozření, jakého skrze své osvícení dosáhl Buddha. Tento přístup dláždí cestu k lásce, sounáležitosti a porozumění, stejně jako k řešení obrovských výzev, jimž jako lidstvo čelíme. Držíme tak vlastně v ruce malinký klíč k majestátním dveřím. A to je jeden z mnoha kouzelných postřehů, které nám Björn v knize předkládá – dělí se v ní s námi totiž o vše, co se během poutě buddhistického mnicha naučil.

Zen-buddhistický učitel Adyashanti napsal dále v předmluvě: „Na knize oceňuji především nepředstíranou upřímnost a nefalšované nadšení jejího autora. Přináší v ní mnohá poznání a odhaluje velká duchovní moudra, celou dobu však zůstává nohama na zemi a v těsném kontaktu s každodenním životem. Zjistil jsem, že knihy nám někdy dodávají zvláštní druh klidu, který téměř hmatatelně vnímáme na jejích stránkách mezi řádky a který se v nás rozhostí, když se autorovi zcela otevřeme. Právě to se mi stalo, když jsem Moudrost mnicha jedním dechem přečetl a nyl svědkem Björnovy skvostné kombinace úvah a živého vyprávění. Doporučuji vám ovšem vyhradit si na tuto knihu dostatek času. Vychutnávejte si ji jako teplý letní en nebo jako šálek lahodného čaje. A pozorně sledujte, co ve vás probouzí: onu poklidnou přítomnost, kterou v našem neustále rušném světě tolik postrádáme.“

Pár myšlenek z knihy:

„Kdesi jsem zaslechl výraz, který jsem si nesmírně oblíbil a který často používám, když vedu meditace: „Učíme se v bezvětří, abychom si na naučené vzpomněli v bouři.”

„Až se nad vaším obzorem napříště vynoří jakýkoli konflikt, až ucítíte, že se s jiným člověkem dostáváte do slepé uličky, opakujte si polohlasně tuto mantru, třikrát, přesvědčivě a tak, abyste tomu sami věřili – jakýmkoli jazykem se vám zlíbí – a uvidíte, jak se vaše obavy rozplynou jako rosa na stéblech trávy za letního rána.

Dobrá, posloucháte? Tady je ona kouzelná mantra:

„Možná se mýlím.

Možná se mýlím.

Možná se mýlím.“

„Možná se mýlím.“ Tak prosté. Tak pravdivé. Tak snadné na to zapomenout.

Vzpomínám si, jak mi učitelé v Thajsku často připomínali: „Ne vždy dostaneš, co chceš, ale vždy dostaneš, co potřebuješ.” Přesně tak. A co je trochu zvláštní – pokud se od svých přání oprostím, zdá se, že se vyplní mnohem snáze.

„Dává celkem smysl, že když čtete o klášteře, mniších a mniškách, pravidlech a staromódním náboženství, spojíte si to s kontrolou, předvídatelností, omezeními a ochranou před vnějším světem. Měli byste však vědět, že tak jsme

vůbec nežili. Každý den jsme se vydávali napospas velkorysosti cizích lidí, Klášterní život byl navržen tak, aby zvýšil pocit nejistoty. A tento trénink přináší velmi dobré výsledky.

Potvrzuje se mi to zas a znovu, dokonce i v „obyčejném světě.“ Nikdo z nás nežije v náhodném, chladném a nepřátelském vzduchoprázdnu. Naopak. Co sami do světa okolo sebe vyšlete, to se vám také vrátí. Čím více tíhnete ke snaze kontrolovat veškeré okolnosti svého života, tím hůř pochopíte, že něco jako důvěra vůbec existuje. nevšimnete si, jak moc vám důvěra může pomoci. A nastanou situace, kdy vám žádná jiná opora než sama důvěra nezbude.“

„Nevěř všemu, co si pomyslíš.“

Přátelé, už dlouho mě žádná knížka nechytla u srdce jako tato, její slova vnesla do mé mysli i duše klid a mír a také radost. Ať je takovým malým požehnáním i pro vás!

Sofie