Aktuálně na nebi…
Lilith vstupuje 3.října v 15:02 do Panny.
„Jsem tu, abych vám řekla, že mejdan skončil.
Jsem tu, abych vám připomněla, že máte nějaké povinnosti a závazky, jsem tu, abych vám připomněla, že jste bytosti ve fyzickém těle a že v této realitě nelze zakoušel zkušenost jinou než skrze tělo. S tím, že tělo nemusí být toliko nástroj, ale samozřejmě i přijímač…to záleží pouze na frekvenci.
Povinnosti, každodenní režim a rituály, v sobě ovšem máte nějakým způsobem pokřivené. Nejspíš z toho důvodu, že vám někdo cizí, nejspíš rodiče a možná i škola, vnutili vlastní…I z toho důvodu je u velké části populace přítomný nějaký vzdor, odmítání a nechuť k jakémukoliv řádu obecně.
Přicházím, abych vám připomněla, že nejde o nějaký vnější řád někoho jiného, ale o váš vlastní vnitřní řád. To je ale něco, co jen tak nevymyslíte, nejsou na to teorie. To je třeba si hezky pomalu a důkladně, a hlavně fyzicky prožít, a zjistit na vlastní kůži, co vám opravdu vyhovuje. Každý má svůj vlastní řád, své vlastní způsoby, jak naložit s povinnostmi, každý ho má jinde. Každý má stejně tak jiné spojení se svým fyzickým tělem. Někdo je doslova tělem, a odmítá cokoliv, co je „mimo fyzickou realitu“, jiný má tělo jako nástroj, a někdo dokonce třeba sotva postřehne, že má cosi, jako tělo, protože je svou podstatou a vědomím někde jinde…
Přicházím, abych vás provedla fyzickou existencí, připomněla vám vaše tělo a to, jaký je to dokonalý, a zároveň omezený nástroj. Protože jsem sama principem zavržení, odmítnutí a vytěsnění, vyhnání z ráje, v Panně se budu nejspíš projevovat tak, že díky mně budete nějak přehlížet, že jste také fyzické bytosti. Člověk, homo sapiens sapiens, součást zvířecí říše a planety Země. Sám se titulující dvakrát moudrý, ale přitom hluchý a slepý k očividným skutečnostem. Ty skutečnosti se dají vyjádřit i matematicky: se šimpanzi sdílíme 98 % našich genů a s mouchou octomilkou přes 80 %. Jsme tedy tolik jiní? Asi ne… Máme stejně tak fyzická těla, která jsou něčím omezená a něčím specializovaná.
Díky odmítnutí ale můžete dojít i k určitému uvědomění, pokud tedy budete mít dost odvahy. Můžu vám připomenout skutečnou podstatu fyzického bytí. Jaké to je, když zmizí tanečník a zůstane tanec, jaké to je, když se ztratíte ve svém díle. Když konáte, projevujete se fyzicky, přetváříte hmotu tak, aby vyjadřovala to nejvěrnější a nejzásadnější z vás.
Nejsem ale ještě úplně umělecká, se mnou to je spíš řemeslo. Na druhou stranu, pokud se do toho, co děláte, dokážete skutečně a se srdcem položit, pak i řemeslo může být uměleckým dílem.
Přišla jsem vám připomenout, že je fajn se bavit, kecat, filosofovat, přemítat, představovat si, jaké to asi bude…ale nakonec stejně budete muset udělat ten první krok.
A přišla jsem vám taky připomenout jednu zcela základní zásadu: co zasejete, to sklidíte. Dostáváte se do období sklizně, a může se stát to, že zjistíte, že výsledky vaší práce, vašeho smýšlení atd. jsou vlastně docela děsné. Může to být období velkých vystřízlivění – protože teprve teď se skládají účty. A nepromíjí se vůbec nic. Bůh/Bohyně se přišel/přišla podívat na svá nezvedná dítka, a odteď už se nebude koukat jen tak z povzdáli, bez zasahování, od teď bude každému připomínat – „ty jsi tadyhle selhala, tohle se ti vážně nepovedlo, a v tomhle jsi sakra dobrá a měl by ses na to zaměřit víc“. Budou se skládat účty. Jsme jako děti, co právě vyšly základní školu a nyní nastupují na střední a postupně se seznamují s úplně jiným stylem jak výuky, tak nároků. Teď už to nepůjde odzívat, asi opravdu budeme muset ukázat, co v nás skutečně je. Je před námi cosi jako středoškolské studium, jen zatím ještě nechci předjímat, co bude v našem případě maturitní zkouškou a kdy to nastane…
Navzdory tomu, že vypadám přísně a nemilosrdně, jsem i laskavá a chápající…jen vám prostě budu připomínat každou chvíli to, že realitu prostě ničím neočůráte. Co je mimo realitu, to moje starost není, tam já přístup nemám a ani nechci mít. Tudíž vím, že můj pohled musí být nutně neúplný. Mně to tak nicméně stačí. Hmota je základem všeho.“
Přidat komentář