K zamyšlení
„Kde bychom byli bez milosti gurua? Už jsme o tom někdy upřímně přemýšleli? Jsme tak zaslepení, arogantní a nevděční, když myslíme na všechnu tu „bolest“, kterou na cestě lásky pociťujeme. Uvažovali jsme však o tom, jaký by byl náš život bez lásky, bez gurua?
Utápěli bychom se v utrpení. I kdybychom ten celý oceán zármutku vypili, naše neštěstí na tomto světě by pokračovalo donekonečna. A přesto jsme natolik pošetilí, že přemýšlíme o tom, kolik bolesti cítíme na této věčně krásné cestě. Cestě, kterou guru proběhl s obnaženýma a bosýma nohama, aby pro nás odstranil každý kámen a trn. Aby ji pro nás obsypal okvětními lístky růží a vystlal vatou. A my jsme tak nevýslovně troufalí, že na Něj stále nadáváme, že toho nedělá dost, že tu pro nás není dost, že není dost blízko.
Co víc má guru ještě dělat? On doslova zasvěcuje celý svůj život tomu, aby nás přivedl k Bohu, a my to přesto nevidíme. Chceme víc. Naše chamtivost nezná mezí. A Jeho láska nezná mezí. Proto je dohoda mezi námi a guruem v takovém nepoměru: tak nesmírně krutá vůči Němu, a tak nekonečně sladká vůči nám. I když si myslíme, že Mu sloužíme, sloužíme Mu doopravdy? Upřímně – když si položíme otázku, kde bychom bez Něho byli? Dokážeme si vůbec představit to strašné pekelné místo? Ne, nedokážeme si ho ani představit, protože On nás na cestě radosti a blaženosti dovedl tak daleko, že si peklo nedokážeme ani představit.
A přesto, dáváme Mu i tu nejmenší zásluhu? Dal nám naše duchovní jméno, dal nám zasvěcení a přijal nás, dal nám mantru k odříkávání, dal nám isthadeva k uctívání, dal nám lásku k Bohu. A přesto za kým utíkáme? Za čím běžíme? Za vším a všemi ostatními, ale zapomínáme na Jeho lotosové nohy. Proč? Protože si myslíme, že jsou tak snadno dostupné? Že můžeme naskočit do letadla a vidět Ho? Že se stačí přihlásit na nějakou akci nebo pouť a budeme s Ním?
Jak směšné. Celý vesmír dévů musí být šokován naší hloupostí. Oni, kteří miliony let činili pokání a nebyli schopni se narodit tak, aby byli s Ním – a přesto Ho my bereme jako samozřejmost každou minutu dne.
Toužili jsme vůbec někdy, někdy, NĚKDY, celou svou bytostí po lotosových nohách gurua? I kdyby jen na okamžik?
Sláva guruovi, jehož trpělivost a láska nikdy nekončí.
Verš 8 z Guru Gity:
Yajño vrataṁ tapo dānaṁ
japastīrthaṁ tathaiva ca
Guru tattvam avijñāya
mūḍhāste carate janāḥ
Ti, kdo vykonávají obětní rituály, skládají sliby, činí pokání, obětují dary, provádějí japu a vydávají se na poutě, aniž by znali pravdu o guruovi, jsou nevědomí.“
– Paramahamsa Vishwananda
10.09.2023 – tweet 1
https://linktr.ee/Paramahamsa_Vishwananda
Přidat komentář