Vesmír, který představuje rukopis Boha, je nepřetržitým proudem lásky. Přesto se naše mysl ovládaná strachem snaží zastavit tuto lásku stejně nepřetržitě, jak ji Duch přilévá. To nás zadržuje uzavřené v opakujících se vzorcích chování, které nám brání stát se schopnými žít plný život. Pokud je naše mysl ve službách strachu, jsme spoutáni s minulostí. Aby se zrodil zázrak našeho nového já, musíme být otevřeni lásce, která proniká našim neviditelným štítem.
Pouze při službě lásce se osvobodíme a pohneme se kupředu do nové a opravdu odlišné budoucnosti. Mysl ovládaná strachem ví, že má-li Já plně žít, musí zemřít. Doslova bojuje o život. Přesto se nemůžeme postavit mysli ovládané strachem přímo. Nezbavíme se jí tím, že s ní budeme bojovat, ale jen tím, že ji překročíme – nikoli napadením, ale nahrazením.
Abychom se stali svým nejpravějším Já, musíme jej aktivně chápat jako své. Pokud mu nepřichystáme srdečné přivítání, nemůže pravé Já přijít. Toto budoucí já – to, které prožívá nejvyšší projev našeho božského potenciálu nemůže proniknout závojem mysli ovládané strachem a jednoduše k nám přijít. Je na nás – je to volba našeho současného já – zda odstraníme závoj a přistoupíme k němu. Jediný způsob, jak umožnit, aby se naše pravé Já zrodilo do světa, je milovat je celým svým srdcem.
Vesmír se specializuje na nové začátky od narození dítěte po objev nové lásky. Podstatou přírody je stále začínat znovu, stejně jako je podstatou mysli ovládané strachem stále váznout v minulosti. Máte možnost se změnit, protože jste dítětem božím. Strach vás omezuje, ale ruka boží je dostupná a dovede vás k úsvitu nového dne.
Neznepokojujte se tím, kdo jste byli před tímto okamžikem, protože nic z toho, co se stalo před touto chvílí, nemá moc nad vůlí Boha. Jeho vůle je milosrdná, napravující a všemocná. Nezáleží na tom, co si mysl ovládaná strachem myslí. Neuslyšíte to, jestliže nasloucháte Jemu!
Přidat komentář