K zamyšlení

„Co kdybych přestala nad bolestí přemýšlet jako nad něčím, co se musí otupit, vyřešit, vyhnout se tomu a chránit se před tím? Co kdybych se snažila uctít její přítomnost v mém těle, uvítat ji v přítomnosti? Dřív jsem si myslela, že uzdravit se znamená zbavit své tělo a srdce čehokoli, co bolí. To znamenalo přestat se tím zabývat, nechat to v minulosti za sebou. Učím se ale, že tak to nefunguje. Uzdravování znamená přijít na to, jak koexistovat s bolestí, která ve vás bude žít vždycky, aniž byste předstírali, že tam není, nebo jí dovolili, aby vám sebrala den. Znamená to, naučit se, jak konfrontovat duchy a jak nést dál to, co přetrvává. Znamená to přijmout lidi, které mám ráda, místo abych se ochraňovala před budoucností, kdy budu zničená jejich ztrátou.“

„Musíš se přesunout od skleslosti a beznaděje k tomu, co miluješ. To je jediné, co se dá tváří v tvář těmto věcem dělat. Miluj lidi kolem sebe. Miluj život, jaký máš. Nenapadá mě žádná silnější reakce na smutky v životě než láska.“

Suleika Jaouad, Mezi dvěma světy (nádherná, dojemná, hluboká kniha o nemoci, cestě k uzdravení a nalezení sama sebe)