Vyživující vnitřní světlo

„Bůh je ohněm, který zahřívá a rozněcuje srdce.“

– Svatý Serafim Sarovský

Čas Vánoc. Pro mnoho lidí je to pouze o nakupování, dárcích a tunách jídla. V našem „civilizovaném“ světě většina z nás ztratila pojem o pravé podstatě Vánoc jako oslavě Božství uvnitř nás.
Ne bez důvodu bylo původně datum Vánoc či symbolické narození Krista zvoleno na období Zimního slunovratu. Během Zimního slunovratu, kdy je den nejkratší a nám se dostává jen málo slunečního světla, oslavujeme zrození božského vědomí, znovuzrození světla uvnitř nás, abychom si připomněli, že nezáleží na tom, jaký může z vnějšku vyvolávat temná noc dojem, naše vnitřní světlo nic neoslabí, protože jak Šrí Krišna řekl v Gítě: „Nerodí se, neumírá, ani nejde o něco, co by se zjevilo a pak se vytratilo a již nikdy se nevrátilo. Je nezrozené, dávné a věčné.“

Obojí, jak temné nebe, tak symbolická betlémská hvězda, jsou s námi. V každé životní situaci se můžeme rozhodnout pro jedno nebo druhé. A pokud se rozhodneme naši pozornost zaměřit na symbolickou „hvězdu“, povede nás k znovuobjevení Božství uvnitř nás a znovuzrození kosmického vědomí.

K tomuto znovuzrození může však dojít jen v srdci, jež je čisté, pokorné a nevinné – jaké je symbolizováno Pannou Marií. Gurudží (Paramahamsa Vishwananda) to krásně vyjádřil během Vánoc v roce 2014:

„Kristus se narodil v chlévě, což je velmi symbolické. Božská Matka představuje srdce člověka toužícího po Bohu, který si v mysli drží obraz Boha. Co si kromě vašeho srdce dokáže vytvořit představu Boha? Vaše mysl si Boha představit nedokáže! Vaše mysl nedokáže pochopit, porozumět ani zlomku Něj. Když ale vstoupíte do prostoru vašeho duchovního srdce, můžete zde vnímat Božství, můžete Jej cítit. Tohle představuje zjevení. Kristus je novým zjevením uvnitř vás, zjevením veškeré vaší pozitivity, zjevením Boha ne venku, ale uvnitř vás. Tehdy se zrodí. Neuvědomíte si Jej ve vnějším světě, uvědomit si Jej můžete uvnitř vašeho srdce.“

A přece, jak často si sami sobě připomínáme božské světlo uvnitř vás?

Připomeňme si na chvíli Pannu Marii. Když je žena těhotná, měla by o sebe více pečovat. Ne kvůli sobě samé, ale kvůli nové duši nacházející se v jejím lůně. Měla by změnit spoustu svých návyků. Neměla by jíst potraviny, které má ráda, ale jsou nezdravé. Měla by se snažit jíst jídlo, které je plnohodnotné pro její nenarozené dítě. Měla by pečovat o své tělo a stejně tak se lépe starat o stav své mysli, aby na její dítě neměly vliv její negativní emoce, stres a hněv. Také by se měla vědomě vyhýbat místům, kde jí může jakýmkoliv způsobem hrozit nebezpečí, vyčerpání nebo pokles vibrací. To je důvodem, proč se během těhotenství většina žen náhle rozhodně dělat jógu nebo meditovat. Mění se jejich priority.

A jen si představte, jaké by to bylo, pokud bychom se o sebe a Božství uvnitř našich srdcí začali starat tak, jak se stará žena, matka?

Koneckonců srdce každého z nás je „těhotné“, očekávající Ducha. V pravé podstatě každé duše spočívá vyšší vědomí, čekající pouze na naše tiché zašeptání. Jen na okamžik, jako pouhý experiment, si představte sami sebe jako matku a své vyšší vědomí jako dítě, které nosíte ve svém srdci a potřebuje opečovávat. Jak by se změnilo vaše vnímání? Reagovali byste jinak v určitých situacích? Pokusili byste se být klidnějšími, více milujícími, laskavějšími a schopnými odpouštět? Naslouchali byste více své intuici? Rozhodovali byste se jinak?

Toto na Atma Kriya Yoze miluji nejvíc – ten pocit, že jste uvnitř sebe spojeni s něčím větším. Toto intimní spojení s vaší duší. Ten pocit, že jsem něco víc, než jen pouhá omezená mysl a omezené tělo. Pocit spojení s Božstvím v mém nitru. A jakmile to opravdu pocítíte, vše se začne měnit: rozhodnutí, která činíte, emoce, kterým umožňujete se projevit, způsob, jak reagujete.

Tohle pro mne představuje pravé Vánoce. Oslavu něčeho většího uvnitř nás a připomínku toho, že každý den je vhodným okamžikem k trénování toho, jak být laskavější, více milující, soucitnější a být schopen odpustit. Protože…

„Tak jako slunce má své světlo, kterým osvětluje celý svět, má i duše své vlastní světlo vědomí, kterým je láska.“

– Paramahamsa Vishwananda

Zdroj: https://sadhana.bhaktimarga.org/cs/blog