Co je to milost? Chtěla bych to někdy zažít, řekla Miriam.
…
Milost je bohatství nebes, které když někdy dostaneme, tak můžeme být na chvíli chudí a jednodušší
Nemusíme se nadýmat důležitostí
A protože se nenadýmáme, protože spočíváme šťastně nízko, ve vlahém údolí, je možné
Že přijde zase znovu
Jako déšť
Jako vlna
Ale nejde to zařídit
Někdy dřeme celé měsíce v potu tváře, a ona nikde
Jsme smutní a zoufalí po dlouhý čas, i když se upřímně snažíme
Nejde ji zařídit, vynutit
Je to dárek nebes, když nebesa chtějí
Je to vlahé bohatství nebes, díky němuž můžeme být chudí, prostí, jednodušší, na chvíli vyprázdnění od své důležitosti
Můžeme jen děkovat, když tu je
A pouštět své nároky, když tu není
Nároky jsou jako hory:
Oddělují nás
…
Nevím, jak se to stane, ale někdy milost přijde
Přijde v noci, v sladké nehybnosti, po týdnech utrpení
Když přijde milost, tak jsme ve stavu uvolnění a štěstí a vyléčení přišlo samo od sebe a máme slzy v očích
Něco zasáhne a vyřeší věci za nás
Kde jsme na něco krátcí
Nevím, co znamená slovo milost,
Ale vím, že ji lze zažít
Že lze stav milosti zažít a ten zážitek je odpověď sama za sebe, asi jako orgasmus
A ta modlitba, která z ní vzejde, je jako milování
Milost je zážitek nekonečné Boží lásky
Která si nás vezme
Když to nečekáme
A rozpustí všechnu bolest, starost, úsilí, boj, svár, vinu, nepřejícnost, malost a starost
A zůstane jen její oceán
Který prochází skrze celou bytost od nohou po kořínky vlasů
A ty nemůžes už cokoli dodat
Ta láska pak koupe a houpe všechny bytosti jako děti ve vlnkách
A všichni jsou stejně čistí
Neboť Bůh má na chvíli naše oči
A pak to odezní…
A zase jednou přijde
A jednou to přijde tak, že není žádné osobní já, jen láska
To se nazývá samadhi
Vůně je také malá milost
Někdy se milost protrhne při poslechu hudby
Milost je protržení nebes
A déšť, když jsme ho už nečekali
Někdy lze vášnivě prosit o milost a ona přijde, někdy hned, někdy za týden, jako dárek
V milosti není žádné má dáti dal, žádné počty
Dostáváš nezaslouženě a velkoryse
Řeku lásky a ta ti protéká mezi prsty a zase odchází
A učí nás tak, být velkorysí ke všem, kdo nám ublížili
Netrvat na halířích, protože nám ukáže pravé bohatství
V milosti nelze mít víc, jsme zaplaveni přílišností
V milosti přichází duše
A hladí nás něžně po spáncích
Po letech zoufalství
Jsem teď s tebou,
Zpívá nám naše duše
Vyplňuje celý obzor
A houpe nás v příboji
A ta píseň je ještě pár dní s námi
Jako po krásném milování
Některá trápení na světě
Nemají jiné řešení
Než milost boží
…
Tuto božskou kvalitu vzýváme,
Když se modlíme k milostiplné
Není třeba vědět, kdo ona je a zda je
Ona není substantivum
Ona je vodopád
Nevinného vznikání
A ten slyší na lásku
Vroucnost, kterou dáváme
I když slovům nerozumíme
…
Proč by nepřišla?
Když ji vroucně vzýváš?
Voní po růžích
Přidat komentář