Aktuálně na nebi…
Máme za sebou docela příjemně intelektuální dny, kdy Merkur, i když v Kozorohu, je docela hezky ozářený. Stále nám ale teprve dobíhají záležitosti, spojené s Merkurovým retrográdním pohybem a ponorem do minulosti a do naší duše. Ještě chybí malý kousek do mozaiky. Jsme už na dosah, ale cítíme, že nějaký střep nám ještě chybí.
Tento pocit umocní konjunkce Slunce a Pluta na samém konci Kozoroha. Už bychom chtěli nějakou změnu, uvolnění a osvobození, ale žel bohu, je před námi ještě dlouhá cesta. Stále se ještě držíme toho, co už nám dávno neslouží, stále ještě v skrytu duše doufáme, že to půjde, že bude stačit přihodit kulisy. Nikoliv. Tohle je opravdu konec naší doby. Stále ještě doufáme, že nám to někdo potvrdí, že zatroubí nebeské trubky, nebesa se rozestoupí a nějaká okřídlená bytost nám řekne „Hezkej pokus, ale už fakt stačilo.“ Vzhlížíme k autoritám, ke společnosti, jako malé děcko k rodičům, ačkoliv jsme už dávno dospělí a autoritou bychom se měli stát my sami. Není nikdo „nad“ námi. My jsme společnost. My ji tvoříme. Ano, nakonec nám nezbyde, než se posunout a pochopit, že nám naše stará kůže už začíná být trochu těsná, naše zákazy, příkazy a pravidla už nám neslouží, ale zotročují nás. Až dnes odpoledne a zítra ráno vstoupí Slunce a Pluto do Vodnáře, budeme si moci ochutnat trošku z jeho energie. Není to změna, není to ani revoluce, je to vlastně jen pochopení toho, že Kozoroh se mohl dostat jen na hranice ale nikoliv dál, kdežto Vodnář misí jít „za“. Musí porušit pravidla, respektive, nastolit nová, aby evoluce proudila a šla dál a dál. Tato evoluce je zajímavá v tom, že už tu nejde o nějaké osobní blaho, ale o blaho Celku. V jistém smyslu se to podobá včelímu úlu, a v jistém smyslu to je zcela nová úroveň vědomí. Jsme si vědomi sami sebe na individuální rovině, ale na té kolektivní zatím ještě spíme. Bytost zvaná Lidstvo je teprve ve fázi zakuklení, ještě chvíli bude trvat, než se z něj stane motýl.
Přidat komentář