Aktuálně…

2.2. je podle staré slovanské tradice první jarní den. Ano, naši předci jej slavili již 2. února!

Od druhého novoluního po Kračunu byl dle původního lunárně solárního staroslovanského kalendáře očekáván příchod boha Peruna. Perun jako představitel plodivé síly přichází na pomoc nedávno narozenému mladému bohu Svarožicovi, aby mu pomohl zvítězit nad temnými silami a svrhnout vládu zimy. Jeho příchod byl očekáván v podobě jarního zahřmění. Jarním bleskem, jako dotknutím kouzelného proutku, probouzela se božstva a příroda se otevírala novému životu. Před hromovým rachotem jarního Peruna prchají zlí duchové a zalézají do svých skrýší.

V Čechách při prvním jarním hřmění lidé klekali na zem a líbali ji. Ve světnicích přemísťovali židle a stoly, hýbali nádobami, na dvoře nadzvedávali vozy, mávali polním nářadím a před vraty zatínali do země sekery (sekera je atribut Peruna). To vše byly rituály na znamení toho, že je Perun svým hromem osvobozuje od zimního spánku. Lidé tak přicházeli Perunovi na pomoc a vyháněli zlé duchy ze svých stavení. Tyto zvyklosti byly zaznamenány až do 19. století.

Hromnice byly také nejlepším časem pro významné kroky, které měly být učiněny po hojnost rodu, pro příští úrodu a celkový blahobyt.

V Běloruské slovanské oblasti byly takřka všechny hromniční rituály spojené s „hromniční“ svíčkou. Vosk na jejich přípravu byl připraven předem. Každý Slovan a Slovanka tavili svou vlastní svíci sami o šestém dni týdne (sobotě) před Hromicemi. Měřili přes 40 cm na délku a jejich šířka tvořila dvě čtvrtiny délky. Tyto rozměry měly v případě potřeby umožnit nošení svíčky na hrudníku.

Hromniční svíce byli vždy mocným nástrojem slovanské lidové magie. S jejich pomocí se odvracel blesk a obecně bouřka od lidských obydlí a celých vesnic nebo jejich okolí. Nebo naopak, přivolávaly se jimi za sucha bouřky s deštěm. Jejich úlohou bylo rovněž pomáhat při důležitých činnostech: zapalovaly se během první jarní pastvy hospodářských zvířat, orby, setí či sklizně obilí.

Slovanské ženy si je braly sebou, když šly do lesa, dokonce někdy i ke svatebnímu loži, také však, když porodní bába brala na ruce novorozence. Zapalovaly se u úmrtního lože, aby se umírajícímu usnadnil přechod do jiného světa. Hromniční svíčkou se vykuřoval dům zesnulého, aby jeho duše našla po smrti klid a duchové předků k ní byli k ní milosrdní.

Do rukou těžce nemocných se vkládala hromniční svíčka současně prosbou, aby jej Bohyně očistila, zbavila nemoci, zlých duchů choroby a zároveň na něj přenesla léčivou moc svého nebeského světla. Vosk svíce se považoval za silný lék.

Únor je také měsícem, ve kterém zaséváme první semínka do životadárné půdy! Letos je domácí zahradničení důležitější než kdykoliv předtím a je již doslova jedním z předpokladů k přežití. A i díky tomu se budeme opět více propojovat s přírodou!:)

S láskou

Honza