Mars vstupuje do Vodnáře

Mars ve Vodnáři.
Stál voják sám v poli…
Voják je jasný, ale může to být i někdo jiný, každopádně je to mladý muž, který dobývá svět. Průkopník, který pochopil, že je lepší cestu vytvořit, než hledat a nacházet. Aktivní člověk, rychlý, pohyblivý, v jistém smyslu sportovec, on sám by se ale takhle nenazval. On je člověk, co prostě jedná. Dělá, co ho baví. Sportuje, ale ne proto, aby dostával nálepku „sportovec“. Je mu jedno, jak to chodí ve společnosti. Jde svou cestou. Geralt z Rivie, Neo z Matrixu, ten z Equlibria, co si nevzal svojí pilulku, až následně prohlédl a uviděl, jaký je svět zač. Pohlédl Pravdě do očí.
Průkopník se ocitl v úplně neznámé zemi. Už mu došly mapy, zde to je za hranicé poznaného a myslitelného. Hic sunt leones. Barbaři a Řím. Ale není to paradoxně primitivní civilizace, ale civilizace velmi vyvinutá. Velmi pokroková, futuristická, a přitom s jednou zvláštností. „Ničím se nevyznačující“. Civilizace, co nic nechce, jenom Svobodu. Civilizace, co se nechce nikomu vtírat, o které jinak ani neuslyšíte. Taková, jaká je. Rebelská. Vypadá neschopně, nemotorně, ale je velmi přítomná, vidící, vnímající.
Pod Vodnáře můžeme zařadit i východ Evropy a západ Asie – Rusko, a přilehlé státy. Kromě Mongolska.
Mars ve Vodnáři říká: Pojďme se poznat. Vládce Východních říší nabízí mír a spolupráci. Putin poskytuje rozhovor Tuckeru Carlsonovi.
Vládce Východních říší říká „přestaňme válčit. Nic nám to nepřináší“ Najednou je tu nad slunce jasné, že tu vzniká úplně nová etapa. Planeta Země se přetransformovává, ale je to proces, který nikdo neřídí, který „se sám děje“. Už to není o tom, že když Spojené státy prohrávají, že teď musí vyhrát Rusko. Nejde tu o Putina. Nejde tu o jinou zemi. Vyhrávají všichni.
Průkopník nám říká: „Pusťte to. Už to dál neneste. Ta zátěž není vaše, nenesete za nic odpovědnost, jste volní. Jakmile se pro to rozhodnete, jste volní. Otevře vám to oči…ale nejdřív to vámi otřese. Abyste poznali, že nejste středem světa. Že realita je mnohem širší, než by se zdálo.“
Není to vaše vina. Není to vina žádného vašeho rodiče, partnera, dítěte…není to ani vina Společnosti. Rodinu do toho taky netahejte. Ve skutečnosti, to není ničí vina.
Ve skutečnosti, je celý váš koncept „Viny“ a „Trestu“, úsměvný, kdyby pro vás nebyl tak tragický. Vinu jsme si každopádně vymysleli. My sami.
Celou tu dobu jsme si mysleli, že jsme byli z Ráje vyhnáni. Ale ve skutečnosti jsme to byli My, kdo odešli.
Ráj, ten starozákonní, si představte jako Kozoroží energii. Ještě nám tam cestuje Venuše v sextilu na Neptun. A dávají požehnání a odpuštění.
Vy si vytváříte svým přístupem, svojí Realitu. Když budete nasraní, budete nasraní.
Průkopník právě dochází k pochopení, až osvícení, kdy se mu najednou odkryje svět nový, zatím nepoznaný a neprožitý. Svět, co čeká za Zónou Pohodlí. Pochopení, že si můžu vzít, to pevné, co se mi osvědčilo, a zároveň můžu s láskou pustit to, co už mi netřeba…Nic neodchází a nic nepřichází.
A když zjistíte, že v životě vlastně nic „nemusíte“, pak vám dojde jedna velká věc. Všechno můžeme.
Můžeme to zkusit. něco nám přirozeně nepůjde, ale něco bude to, co je naše.
Mars ve Vodnáři nám ukazuje, že ve skutečnosti už jsme dávno svobodní, prostě protože jsme se tak rozhodli.
Už nám to nic nepřináší, a příliš na něčem lpět, je takové, že už nám v tom není dobře. Že si můžeme nejen říct. „Už dost. Stačilo.“ Ale že se můžeme podle toho i zařídit.
Jde o to…Mars ve Vodnáři to vlastně už nemá pod kontrolou. Je to jako kdyby přišel do kontaktu se stádem mustangů. Nezkrotí je ani silou ani vůlí. Oni ho naopak mohou přijmout mezi sebe a seznámit ho s Novou energií, novým způsobem bytí.
Nikdy před tím jsme to nedělali. Nezažili jsme to, ale přitom naprosto jasně víme, co děláme, naše pohyby jsou velmi vědomé, naše toky energií promyšlené.