nemůžeš „být“ pro druhého
dokud se nenaučíš „být“ sama pro sebe.
Buď tady pro svůj dech, jak stoupá a klesá.
Jak zpomaluje, zrychluje, jde do hloubky.
Jak se tvé břicho rozpíná a stahuje.
Buď při tom. Buď s tím.
Buď milujícím svědkem
této mimořádné síly, která tebou prochází.
Buď tady pro všechny své pocity, ne jen ty příjemné.
Buď tady pro svůj smutek, i pro svůj hněv.
Pro lehkost i frustraci.
Buď tady pro své zoufání, prázdnotu i plnost,
divokost i jemnost, žití i umírání.
Buď tady pro všechny tvé myšlenky.
Pro ty, které máš ráda, i ty, které nesnášíš.
Pro ty, kterých se děsíš, i ty, které vyhledáváš.
Buď tady, když vyvstávají a zase mizí.
Zůstaň tady zatímco přicházejí a odcházejí.
Buď tady pro své bolavé srdce,
i pro své zahojené srdce.
Buď tady pro odpovědi,
a nezatracuj otázky.
Buď tady pro jasnost,
a přitom nevytěsňuj zmatek.
Buď tady pro vše co je tvoje, má lásko.
Tak, jako je matka pro své děti.
A pak budeš moct být
pro vše co je moje.
Pečuj o mě tím, že budeš pečovat o sebe.
Nalezni mě nalezením sebe.
Pusť mě dovnitř tím, že budeš nablízku.
To je paradox
milostného vztahu.
Přidat komentář