Aktuálně na nebi…
PODPORA OTCE
Slunce je dnes v přesné konjunkci se Saturnem a Merkur těsně přihlíží. Já vím, že spousta z nás už takovou příležitost v realitě nemá. Opřít se o svého otce. A spousta z nás ani nikdy neměla. Ne všude fungoval otec tak, jak jeho pravá role v životě dítěte má být. Abychom se o něj mohli opřít, aby nás ochraňoval, a abychom se s každou věcí mohli na něj obrátit. Ale přesto se vše stalo tak, jak mělo. Ať už v případě toho, že jsme otcovu podporu měli, nebo v případě, že neměli, víme, jak právě taková péče vypadá. Buď je to to, na co nemůžeme nikdy zapomenout a vždy od mužů, šéfů a „stařešiny“ očekáváme to stejné, nebo to, co v životě nejvíce postrádáme, a to v případě, že jsme nikdy nic podobného nezažili a slýcháváme to od ostatních.
Díky evoluci, rovnoprávnosti, se jaksi pomíchaly pojmy s dojmy, ale já jsem obklopena lidmi, kteří se k původnímu nastavení navrací. Samozřejmě, že může nastat období v životě každého z nás, kdy standartní způsob života nepotřebujeme, nechceme, nebo neuznáváme. Ale pocit, že se o něco můžeme opřít, vnímat něčí podporu, nebo se obklopovat lidmi, kteří právě takto působí, je osvobozující. Takto si vybíráme přinejmenším své nadřízené, spolupracovníky, pokud máme příležitost, abychom o tom mohli rozhodnout sami, a také zaměstnance. Častokrát jsou to i vlastnosti a pocit, který hledáme u partnera. To, že ví co chce, že nemění plány, nebo to, co chce, během jedné nanosekundy. Slunce, naše Já, se dnes může zamyslet nad tím, co pro nás znamenají všechny tyto pojmy. Jestli to, co je pro nás důležité, mají lidé, kterými se obklopujeme a zda-li přesně pro ten pocit, který máme ve svých snech, nemůžeme něco udělat více. Co nám přesně schází a jestli někomu dáváme slevy či nikoliv.
Častokrát je to právě ten pocit, který nás nutí hledat dál a dál. Něco, co ve svém životě postrádáme. Častokrát je to také to, co můžeme objevit v sobě a uvědomit si, že pokud tohle dopřejeme a ukotvíme sami v sobě, pak už žádné jiné chování nedovolíme, aby k nám měli ostatní. A pokud se právě toto k nám děje, je to otázka na nás… Je to ještě naše nastavení, které je špatné, nebo jsme se posunuli a najednou nám například pracovní prostředí nebo partnerství přestane vyhovovat, protože se v něm dějí věci, které už nejsme schopni tolerovat. A vždy je také na nás, zda se rozhodneme trpět, nebo trpělivě dotáhneme věci, situace a vztahy do podoby, která nám vyhovuje. Protože stejně jako práce na sobě, tak i práce na vztahu není o tom, že si u jedné kávičky řekneme, jak to máme, ale kompromisy ustálíme partnerství, vztahy anebo pracovní prostředí do podoby, která odráží naše vlastní nastavení. A pokud tomu nejde, je na nás, abychom se rozhodli, jestli to má nějakou budoucnost na změnu, nebo je jednodušší prostě změnit prostředí. Aby to bylo o tom, co jsem napsala v úvodu, a ne o tom, co jsem kdysi žila, často o tom slýchávám a vím, že se stále děje. To slouží akorát k tomu, abychom si v sobě utřídili své hodnoty a rozhodli se, kde je práh naší trpělivosti, naší benevolence, sebedestrukce a také ochoty k vývoji. Jednou přijde čas, kdy sami sobě řekneme dost, to stačí. To už dál nemusím. Vývojová etapa skončila. Já si zasloužím něco jiného. Moudrost, kterou jsme tímto získali, je k nezaplacení a zůstane nám navždy. Ale všeho dočasu. Tento den, si můžeme projít svůj život letem světem a udělat pomyslnou rozvahu. Co jsme udělali správně, a co ne a stejně to pro nás bylo v tu chvíli to nejlepší, co jsme udělat mohli. Přivedlo nás to do právě této chvíle, k moudrosti, které by se nám jinak nedostalo. Ale je jen na nás právě tuto moudrost uchopit a zamyslet se nad tím, co dál. Čas změn právě přichází, a právě proto se nám děje to, co se nám děje. K tomu, aby nás to dohnalo k činorodosti. K tomu zážehu, až přijde ta pravá chvíle. K tomu, abychom se vyhecovali k aktivitě, pokud váháme. K tomu, abychom se posunuli výš a dál.
Všichni si dnes můžeme pozvat otce na společné pomyslné kafíčko a posdílet, co nás trápí a zeptat se ho, co by udělal na našem místě on. I ti, kteří jako já, už svého otce mají v pánu. Jen já si ke svému kafíčku pozvu i dědu. Ne proto, abych u nich hledala odpovědi, protože to si hodím do vzduchu mincí a než dopadne dolů, přesně vím, co chci, aby tam bylo. Já si je pozvu jen tak pro radost Zbytek jsem se naučila zařídit si sama, krok za krokem, tak jak by si to Saturn přál.
Nezapomeňme, že Saturn přináší i nepříjemné situace, překážky a omezení, právě proto, že nejedeme správným směrem a že nejsme tam, kde máme být. Tak si z tohoto poselství každý ulovme přesně to své a hurá do dalšího krásného dne.
Přidat komentář