K zamyšlení

Poslední večeře…
Výmluvný obrázek našich dní – vytvořený pomocí UI, kdy naše životy opanují technologie zprostředkovávající nám pohled na svět kolem nás i v nás. Staly se prostředníkem mezi námi a životem zakoušeným na vlastní oči, na vlastní kůži. Brodíme se tím nekonečným streamen informací ke Svět/l/u, ozáření jasem blikajících obrazovek a snažíme si na základě takto získaných informací udělat obrázek o světě. Plujeme s tím proudem, unášeni netušíc kam vlastně.

Jsme unešeni možnostmi instantních zpráv, které co chvilku slibují další dávku jasnosti v tom, co se kolem nás odehrává. Všemožné „zdroje“ nám chtějí posvítit do všech možných zákoutí světa a říct, že právě ta jejich Lucerna svítí nejvíc opravdově. A tak se rojíme u těchto blikajících lampiček jako můry a věříme, že se nespálíme. Že nenaletíme falešným prorokům, kteří slibují osvícenou a jasnou mysl, pokud budeme hltat právě z jejich zdroje tu jedinou zaručenou pravdu.
Napájíme se ze streamu doufajíce, že pak zažijeme to skutečně napojení. Spojení. Se Svět/l/em. Se sebou samými.
Zatím to vypadá spíš na opojení.
Na odpojení.
Od toho pravého a pravdivého Zdroje. Od Života zářícího v každodennosti plejádou všedních zázraků.
Odtrhnout zrak, zas spatřit zázrak. Otevřít oči. Rozhlédnout se.
A prozřít. Do neobyčejně obyčejného bytí zakoušeného na sobě. Bezprostředně…
Vzdálit se roji, navrátit se ke Zdroji.
A mít odvahu žít život s tou svou vlastní svítilničkou. Co na tom, že nejsme „hvězdy“?
Nejkrásnější jsou stejně zářící oči člověka, který se dívá, aby viděl, ne aby byl vidět.
S láskou M.
Art: Matt Might

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *