Aktuálně…
„Vaše bolest je rozlomením ulity, v níž se skrývá vaše pochopení. Tak, jako se musí rozlomit jádro ovoce, aby se jeho srdce mohlo vystavit slunci, tak i vy potřebujete poznat bolest.
A bude-li vaše srdce v úžasu pozorovat každodenní zázraky života, stane se vaše bolest stejně úžasná jako vaše radost. Vnímejte různá období svého srdce právě tak, jako vnímáte a přijímáte roční období přecházející přes vaše pole. S klidem pozorujte zimy svého zármutku. Mnohé své bolesti jste si zvolili vy sami. Je to hořký lektvar, s jehož pomocí lékař, skrývající se uvnitř vás, léčí vaše nemocné já. Důvěřujte proto tomuto lékaři a pijte jeho lék v tichosti a v poklidu. Neboť jeho ruka, ač je těžká a tvrdá, je vedena něžnou rukou Nespatřeného.“
Chalíl Džibrán
Pondělí 8.dubna.
O dnešním novoluní a zatmění Slunce, viditelném napříč Spojenými státy, bylo napsáno už tolik, že mám sto chutí se na to vykašlat. Něco ale, přes to všechno, vůbec naznačeno a vyjádřeno nebylo. Něco, co je docela dost podstatné, něco, co tam chybí…skoro jako by tam byla nějaká díra ve vnímání, kterou všichni nevědomě ignorují nebo dělají, že nic.
To podstatné je totiž to, že Novosluní (nov+zatmění) je v přesné konjunkci s Chironem, na dvacátém stupni Berana. To, co bychom vnímali normálně, skrze energii Berana, tj sebeprosazení se, iniciativu, průbojnost, odvahu, šipku střemhlav, případně zbrklost, neochotu ke kompromisům, tvrdohlavost a pocit „já sám!“, je zabarveno chironskou energií, takže v těchto energiích máme podle všeho nějaký komplex, blok, zranění, nepřijetí, ránu. Běžný postup, který volíme celý život, je ráně se vyhýbat, ignorovat, dělat že tam není, případně jí ignorovat, a v tom nejhorším případě jí vypolstrovat sametem. Pokud bych to měl k něčemu přirovnat, pak to je bolest zubu, na kterou obvykle dáváme růžovou pilulku zapomnění, abychom náhodou necítili. Jenže ouha, ono to může nějaký čas fungovat, ale pak se to nastřádá…a zub musí ven a bolest tak jako tak vyhřezne.
Novosluní v Beranu s Chironem tak může nějakým způsobem aktivovat naše stará zranění, rány, křivdy, všechno, co jsme kdy měli tendenci umrtvit, uspat, ať už pomocí růžových pilulek, alkoholu, drog, anebo jiných náhražek života. Najednou to nejspíš bude bolet…možná ani ne tak fyzicky, jako psychicky. Najednou nám může docházet, jak nás společnost, rodiče a všichni kolem, v dobré víře drezúrovali a přistřihávali nám křídla a soustavně v nás vyvolávali pocity viny, kdykoliv jsme byli příliš přímočaří, akční nebo útoční…až v nás udusali i ty přirozené aktivní popudy. Můžeme vidět, že kdykoliv jsme „moc“, jako by nás nějaká část sama stahovala zpátky…“hlavně, abys moc nevyčníval“. Mnozí budeme zažívat bolest ze sebeprosazení, z toho, že tento svět je stále ještě založen na principu predátorů, „silnější pes si vrzne“ atd. A především…hodně z nás si sáhne i na hlubokou a nevědomou chuť nežít. Mnozí jsme se sem inkarnovali a netušili jsme, do čeho jdeme, pro mnohé to byl takový šok, že se radši „nedoinkarnovali“ nedosedli do hmoty a neustále se pohybují mezi světem hmotným a světem astrálním. Jiní si vytvořili program spočívající v nechuti se tu jakkoliv angažovat a zapojovat se do konání ve hmotě. A vzhledem k tomu, že Novosluní je na straně Dračí hlavy, tudíž vzestupné, pak si troufám tvrdit, že pro mnohé to může být i určité karmické dorovnání, kdy v minulých životech byli tak laxní, nerozhodní, oportunističtí a „na všechny strany“, že je to vrhlo do nového života, kde si, chca nechca, „budou muset vybrat“. Už to nepůjde nějak prozevlovat, plavat s proudem, kdepak… Svět po nás chce mnohem víc. Být sami sebou.
Antidotum pro Chironské zranění je přijetí toho, jak to je. Sestoupení do těla, do hmoty, „buď vůle tvá, jak na zemi, tak…“ Chiron se nepovznesl do 3D, nevymeditoval si to, neracionalizoval a neřešil, proč zrovna on…prostě žil s tím, co má. Toto přijetí ran má pak paradoxně léčivý účinek. Rána se konečně může zacelit, a co zbyde, je jizva, jako památka. Teprve pak se může bolest přetvořit ve zkušenost. Jednoduše řečeno, bude vás to bolet do té doby, dokud se bolesti budete vyhýbat a budete hledat cokoliv, co vás od bolesti nenápadně odvede. Teprve když už není od čeho utéct a vy jí čelíte a přijmete ji do svého života, najednou se stane malý zázrak.
Zkuste dnes přemítat o tom:
– Co mě v životě nejvíc bolí? Kde mám své citlivé místo, které bych nejradši ukryl před celým světem?
– Kde mám nějaký svůj komplex, blok, který se zdá být neřešitelný?
– Co nebo kdo mě v životě nejvíc brzdí v rozletu a v tom, abych se projevil ve své nejzářivější formě? Co nebo kdo mi říká, že „nemůžu“?
– Proč jsem přesvědčený, že život je krásný, sterilní, duhový obláček, ve kterém není ani bolest, ani smrt? Proč prostě nepřijmu, že to všechno patří k životu? Sežrat a být sežrán, dávat i brát, proč si prostě aktivně nevyberu, co je má cesta, a po ní pak jdu, ať se děje, co se děje?
– Co se stane, když to přestanu řešit, přemýšlet o tom, když se přestanu vyhýbat bolesti, pocitům zmaru, beznaděje, smutku, zlosti…a prostě to všecko přijmu právě takové, jaké to je? Bez hodnocení, posuzování a znamínkem +/-?
Chiron je zvláštní planetka. Připomíná nám, že máme tělo, a že jsme smrtelní, že žijeme v realitě, která má nějaké své principy. Pohybuje se mezi Saturnem a Uranem a má cyklus necelých 51 let, ale jeho pohyb je díky elipsovité dráze, nestejně rychlý. Zatímco v Beranu a Býku stráví téměř desetiletí, Vahami a Štírem profrčí prakticky během jednoho roku. Postavení v Beranu je tudíž nějakým způsobem zásadnější…nechci říkat důležitější, spíš to má úplně jinou váhu. Ono zrození se do této reality je pro mnohé duše celkem náročné (týká se to zejména generace „baby boomers“) …na druhou stranu nezbytné. Učíme se tu za pochodu a metodou „pokus/omyl“. Nikdo od nás nemůže chtít, abychom to všechno uměli „na první dobrou“. Prostě si tu realitu nějak „ohmatejme“, a až poznáme, jak to tu funguje, pak s ní aktivně pracujme.
_____
Přidat komentář