K zamyšlení

Někdy si sami šlapeme po štěstí – to, když nejsme schopni připustit, že se nám může stát něco krásného.

Jestliže říkáme, že chceme dosáhnout stavu Jednoty, ale v hloubi duše tomu nevěříme, naše roztříštěná energie se postaví do cesty našim vyšším tužbám.

Tak tedy, když se na vás usměje Duch, důvěřujte mu. Přijměte Jeho světlo, ale nezapomínejte, že může být jen dočasné.

Okamžik světla není trvalý, často se stává, že ono posvátné spojení zase ztratíme – je to přirozená součást života, které není potřeba se bát – po noci se vždy zase objeví světlo.

Záblesk duchovního osvícení je výjimečně příznivým okamžikem na naší duchovní cestě. Je jako paprsek světla, který nás ozáří, ale nespálí. Přichází a odchází, ale v našem srdci zůstávají posvátné stopy.

Naše mysl může zapomenout, ale naše srdce nikdy. Podstatné je mít tu zkušenost a umět se na ni znovu a znovu v každodenním životě napojit.

Posilujme tedy svou touhu po posvátném spojení se sebou samými a nepřestávejme, dokud jej nenalezneme!