K zamyšlení

Když jsi unavený z toho, aby ses podle doporučení ezo laděných koučů, duchovních guruů nebo všeli-jakých mentorů, měnil, sám sebe přecvičoval a dělal jsi něco, co ti zrovna není vlastní, zkrátka, pokud máš z toho věčného měnění se a dosahování cílů již nad hlavu, možná nastal čas se vrátit ke své přirozenosti, k sobě a dělat věci podle sebe, podle pocitu, který je tvým jediným spolehlivým navigačním guru, duchovním průvodcem a moudrým rádcem.

Pokud se rozhlédneš po dnešní duchovní sféře, možná jsi překvapen a zmaten množstvím rad, mnohdy rozporuplných.

Jedni ti radí, abys meditoval, nejlépe pravidelně, pozoroval svůj dech, jiní by nejraději chtěli, abys převážnou část dne stál na hlavě

nebo si alespoň za ni dával svou nohu.

Další tě upozorňují na příchod mimozemšťanů (už jsou za dveřmi již několik desítek let), ostatní tě přesvědčují, že když budeš věřit v nějakého svatého, budeš mít tečku na čele nebo nějaký plášť na sobě, je to pro tebe ta správná cesta směrem k osvícení.

Jiní neustále mluví o lásce, světlu, aby ses usmíval, když ti zrovna je do pláče, abys zvládal své emoce, abys to a ono dělal tak nebo jinak.

Plaval ve studené vodě, i když se ti nechce, jedl zeleninu, i když máš chuť na něco jiného nebo užíval nějaký „zázračný“ doplněk, který tě udělá zdravým a zbaví tě únavy.

Jenže zlost, únava nebo vyčerpání je znamením, že neděláš věci podle sebe, neposloucháš se, věčně někoho kopíruješ a posloucháš rady, které s tebou nerezonují jen proto, že to někdo řekl a tvrdí, že je to „pravda“.

Můžeš samozřejmě s některými názory souznít, ale nakonec musíš dělat věci podle sebe a nespoléhat se na nějaké vedení shora nebo zdola.

Mít odvahu dělat to tak, jak to cítíš ty sám, a ne někdo jiný.

Potom tvůj život dostane drive, sílu, radost a nadšení.

Možná někoho rozzlobíš, ale to je jen znamením, že jsi začal dělat věci podle sebe.

Chce to odvahu, ale výsledky předčí tvá očekávání.

Karel Spilko