Inspirace

„Zůstaňte přítomni, neunikejte k myšlení, ani do spánku. Neupadejte níž než je myšlení, povzneste se nad myšlení. Obvykle máme výběr ze tří věcí: můžeme se ztratit v myšlení – když se díváme na lidi, kteří jsou absorbováni svými procesy myšlení, tehdy je nejpříhodnějším slovem „nepřítomen“. Což je samozřejmě protikladem „přítomen“. Bohužel to nemůžete tak dobře vidět na sobě, protože kdybyste viděli svou nepřítomnost, pak byste byli přítomni. Takže nemůžete vidět svou vlastní nepřítomnost, pouze nepřítomnost někoho jiného. A to je taky dost dobrá lekce, řeknete si, jé, to se mi někdy taky stává. Ale mezi stavem nepřítomnosti a přítomnosti je tak výrazný rozdíl, že můžete vidět posuny mezi těmi dvěma stavy. Pár minut jste pryč, a pak jste náhle zase zde. A v bodě přechodu je velmi výrazná změna, změna kvality, vibrace, nebo jak to nazvat.
Pak se také můžete dostat pod myšlení. To se stává lidem, kteří ještě nejsou pevně zakotvení v přítomnosti, že vyjdou z přítomnosti, pak se potopí skrze vrstvu myšlení přímo do stavu podobného spánku. Takže někdo může být v jedné chvíli přítomen, a v příští chvíli už spí … Jak jsem pozoroval v buddhistických klášterech, někteří mniši, zejména na ranní meditaci, jsou nejprve přítomni, a pak najednou upadají do spánku…
A jiná věc, když procházíte tím posunem, tím procesem, odehrává se jedna důležitá věc, a to, že vaše zaujetí myšlením není již úplné. K myšlení stále dochází, můžete ještě být nepřítomni, ale myšlení už nemá onu závažnost, kterou mělo předtím. Jeden ze způsobů, jak to vyjádřit, je, že máte od svého myšlení jistou distanci. Takže myšlení nad vámi nemá už naprostou moc, a tak vás nemůže činit nešťastnými. Protože tak to obvykle je, nejvíc jsme nešťastní, když nad něčím přemýšlíme. Bez příběhu ve své hlavě nemůžeme být nešťastní. Můžete mít jistou tíži v energetickém poli, ale není to pocit neštěstí. Nešťastná lidská bytost potřebuje příběh o své nešťastnosti. Příběh je myšlenkové hnutí, a tolik vás ovládne, že věříte každé myšlence, která se vynoří, protože je to váš příběh o tom, proč jste nešťastní, a tak jste tedy nešťastní. Nikdy to není situace, která vás činí nešťastnými, vždycky je to vaše myšlení. Je zajímavé to na sobě pozorovat. Přijetí přítomného okamžiku – v tom nemůže být žádná nešťastnost, prostě je to přijetí toho, co je. Takhle to je, v pořádku. A i když jste nešťastní, i to můžete přijmout. Řeknete si: Ne, já jsem nešťastný, já nemohu přijmout současný okamžik, nemůžu být teď přítomen. Ale i to můžete přijmout … přijetí současného okamžiku je vždy brána do přítomnosti. Přijetí současného okamžiku takového, jaký je. A i když je tento moment nešťastný, řeknete si, dobře, jsem nešťastný, to je to, co právě je. A pak pozorujte, co se děje s nešťastností, když ji úplně přijmete. Ona to přijetí nemůže přežít.“

~ Eckhart Tolle