K zamyšlení
Druhá zapomenutá schopnost ženy
Nelpění v nespoutanosti
Představ si, že potkáš muže svého života. Je to on. Cítíš s ním spojení, které jsi ještě necítila.
Jenomže v ten okamžik kdy sis to uvědomila, začala jsi zároveň mít strach z toho, že o něj přijdeš. Možná že si to neuvědomuješ, ale v každé vteřině narůstá snaha nějak si to podržet na pořád.
A je tu další otočená role.
Pokud si žena ve strachu vytváří podmiňování a snahu si muže něčím zavázat či uvázat na pořád, co se stane? (Pozor tím ale neříkám, že svatba je špatně, naopak).
Stane se to, že muž ví a cítí, že tady už vlastně nemá cenu bojovat. O nic se snažit. A začne být ve vztahu podvědomě frustrovaný.
Je jedno čím si ho svazuješ. Jestli dítětem, společnou hypotékou.
Vždyť jsme toho spolu tolik prožili….
Tolik jsem ti pomohla….
V tom okamžiku jsi ale přišla o všechnu svoji sílu a přitažlivost.
Žena, která se bojí, že přijde o své nové bohatství si začne muže připoutávat a podmiňovat.
Začne ho hlídat, nalepí se na něj.
Možná o tom nevíš. Je to podvědomé, ale je to tam.
Proč nepíše? Proč se neozývá? Proč mi nepřinesl kytku?
Proč už si mě tolik nevšímá?
Proč se ke všem ostatním ženám chová líp, než ke mě?
To všechno jsou známky toho, že se bojíš. A že podmiňuješ.
A čím se stává žena když potřebuje si muže nějak svázat?
Stává se jeho majetkem. Majetkem muže. Protože ve snaze svázat muže, svázala sama sebe.
Spoutala se.
A muž je prostě jiný než žena. Ty to možná nechápeš, protože ty jsi žena. Nevidíš na tom nic špatného.
No na tom není špatného s někým se svázat, je ale velký rozdíl, když se sváže s mužem žena nespoutaná a když se s ním sváže žena spoutaná.
Není pro muže větší životní výhrou a pocitem naplnění, když dokáže zaujmout ženu nespoutanou. Ženu nespoutanou, která žije přítomností a je jí úplně jedno co bude zítra.
Jaký paradox že?
Že svázat se s mužem může jen žena nespoutaná. Ničím nesvázaná.
Žena, která se bojí se automaticky stává majetkem muže.
A muž jak jsem již řekla není žena.
Muž funguje hormonálně jinak. Ten když něco získá, přestane se o to starat.
Žena je orientovaná na to a nastavená na to, že to co získala, o to se každý den musí starat.
Proto se zvládá starat každý den o děti, proto dokáže každý den uklízet stále ty stejné věci a nezbláznit se z toho.
Ale muž ten jde, dá gól a až ho dá, tak jde jinam dát další.
Starat se o gól? Proč bych se o něj staral?
Samozřejmě neberte to do slova, muž není zvíře a také se musí o věci starat. Není mu to ale přirozené tolik jako ženě.
To nastavení je prostě opačné.
A to je ten problém. Ženy z toho mají takový strach, že raději ze sebe udělají muže a z muže ženu.
Začnou žít ve snaze zajistit si muže tím, že mu začnou dávat pocit jistoty a bezpečí.
Jenomže to je to, po čem touží žena nikoli muž.
Žena tedy skutečná žena je ta, která se každý den stává tím gólem.
Zas a znova.
Čím?…svojí nespoutaností.
A kdy žena může být nespoutaná? Jen tehdy dokáže-li dávat všem absolutní svobodu.
Muž který v tobě cítí takovou nespoutanost, se stane navždy tvým.
Jaký paradox. Spoutaná žena…ten muž nikdy nebude tvůj.
V okamžiku kdy ti začne být úplně jedno jak dlouho to bude trvat…není nic víc sexy, než žena která je ochotná přijít o všechno pro jediný okamžik. Která je ochotná nemít strach z budoucnosti jen pro tu jednu chvíli.
A co z toho vzniká?
Již zmiňovaná nespoutanost ženy
Jedině nespoutaná žena je žena, která bude pro muže celý život jeho královna.
A víte proč?
Protože žena, která je nespoutaná není ničím spoutaná.
A žena, která není spoutaná žádným strachem…takovou ženu je nutné každý den znovu ulovit. Úchvatit její srdce.
Muže motivují stresové hormony narozdíl od ženy.
Žena potřebuje klid a jistotu, aby se mohla cítit v bezpečí a milovaná.
Muž ale takový není.
Muž jde a uloví něco a přinese to domů. Jak by se muž cítil kdyby šel do lesa a to prase by přímo před ním samo zdechlo?
Jak by se cítil muž, kdyby si šel zahrát fotbal s kamarády a protihráči by si dobrovolně naházeli do brány vlastňáky?
A jak se asi cítí muž se spoutanou ženou?
Je to jako by si dal vlastňák…ne je to jakoby mu ten balon sám doběhl do branky. A řekl mu hele kámo já to udělám za tebe. Hačej, papej nenamáhej se.
Tak se muž nenamáhá. Balón (žena) si za to může sám. Chce udělat dojem, ale vůbec nepochopil, že kámo se nudí a vymýšlí čím zapít tu svačinku, který mu balón ještě stihl připravit před tím, než sebou fláknul o zem do branky.
Ženy dělají z muže samy sebe.
Proč? Aby měly jistotu. Tak ho úmrtví, udělají si z něj líného kocoura bez zájmu, bez chuti do života.
A víte proč? Protože ženy se tak bojí už včera, že přijdou o to, co mají dnes a tak zítra z toho ztratí radost ze života. Včera dnes a zítra – prokletí moderní ženy.
Ano radost ze života, radost sama ze sebe je možná jen v absolutní svobodě. Dáváš ji ostatním, dáváš ji i sama sobě.
Nedáváš ji ostatním, sama sebe jsi spoutala ve zlaté kleci frustrace.
Jednoduše řečeno.
Muž se nebude snažit o něco co ho svazuje.
O ženu, která nedokáže žít s pocitem, že zítřek by nemusel vůbec přijít.
Jedině žena, která dokáže žít v spalujícím plameni nejistoty může být nespoutaná.
Může žít bez strachu.
Představ si, že se muž miluje se ženou, které je úplně jedno co bude zítra. Co to s ním asi musí dělat. Ten fakt, že žena s jeho duší nijak neobchoduje a nespekuluje.
Jak může muž dávat pozornost ženě, která si dělá nároky. Která s ním počítá automaticky.
Udělá si z muže automat?
Žena, která si toto dokáže udržet i v dlouhodobém vztahu je pro muže královna.
Protože muž, který cítí svobodu je muž, který cítí život.
Je to muž, který cítí život tedy ženu, protože žena je život.
Nespoutanost ženy je tedy živou vodou pro muže, která probouzí pozornost.
Toto je zároveň nejtěžší ze všech zapomenutých dovedností ženy.
Být nespoutaná.
Nespoutaná jako řeka, která nepřepočítává své ryby uvnitř proudu. Ne.
Taková řeka nemá tohle zapotřebí.
A v okamžiku kdy ohraničí sama sebe strachem, že z ní některá ryba uplave, co se z ní stane?
Žabinec.
Další zapomenutou schopností ženy je stát se řekou.
Nespoutanou, živou svébytnou.
Ty jsi žena. Když uvidíš rybník nebo řeku, ke koupání si pravděpodobně vybereš stabilní, klidný rybník.
Muž ale…
Ten si vybere řeku. Vždycky řeku.
Protože řeka, to je pro něj výzva.
A co je pro muže výzva?
V prostředí kde cítí výzvu se cítí být živý a sebevědomí.
V rybníku ale stojí, kouká. Sice si zaplave, ale nic víc.
Muž potřebuje milostný vztah se řekou.
A něčím co ho probouzí k životu a rozhodně od něj nečeká, že se bude stimulovat a motivovat sám.
A to je rozdíl mezi ženou pasivní (rybníčkem) a řekou (aktivní pasivita).
Ženy si myslí, že ženství je pasivní.
To rozhodně není.
Ženství je schopnost svojí nespoutaností vytvářet výzvy.
A nic v muži nevytváří tolik nepřekonatelné touhy, než žena, která je tu každý den.
Ale každý den volá její přítomnost k tomu, že je tu něco za domem, co je třeba znovu a znovu zkrotit úchvatit.
Úchvatný muž…to je někdo, kdo se setkal s nespoutanou ženou.
A zažil ten pocit, kdy je každý den radost vstát a začít zas a znova snažit se úchvatit její srdce, pozornost a věrnost. Dřív než to udělá někdo jiný.
Napsala Simona Lawandovska
Přidat komentář