K zamyšlení

Schopnost dávat výzvy…

Schopnost dávat výzvy…když ji žena ztratí, nebo ji nikdy neměla jak to vypadá?

1. Doprošuje se.

2. Je dostupná pro všechny vždy a všude.

3. Musí na vše odpovídat a vše vysvětlovat.

4. Musí pořád dokazovat, že existuje.

5. Je v hlavě, dokonale analyzuje, dokonale vidí chyby a nedostatky, dokonale vidí co jiní nevidí.

6. Svoji existenci staví na tom být pro všechny dostupná.

7. Všem všechno musí ulehčit.

8. Muže potřebuje zachraňovat, zachraňování je totiž pravým opakem výzvy.

9. Nikdy si pro sebe nic nenechá, jednu pochvalu vám musí vrátit hned třikrát. Za jedno jablko jich vám dá hned deset.

10. Zahlcuje – podáte jí prst a ona vám ukousne celou ruku, protože když nemám v sobě energii výzvy, tak co si nevezmu to přeci nemám.

Žena, která umí vytvořit energii výzvy jak to vypadá?

Jednoduše. Například žena potká muže, který se jí líbí.

Ona umí vytvořit tu energii výzvy, kdy tento muž začne pociťovat potřebu či touhu ženě dávat. Pozornost, svoji přítomnost, komunikaci. Muž začne cítit, že chce o tuto ženu pečovat ale vlastně ani neví proč. On nechápe co se to v něm děje, ale tuší, že sebekontrolu už dávno prohrál a musí této ženě být za každou cenu být blíž.

Výzva to je něco jako aktivní pasivita. Tím, že jsem ponořená do vědomí sama sebe vytvářím přitažlivou energii.

Pokud je žena zaměřena ven, tak ta energie působí spíše odpudivě.

Ale žena, která je obrácená ne sama na sebe ale do sebe to je začátek tajemství…

To je začátek toho, že i když je žena laskavá, není to úplně otevřená kniha. S takovou ženou úplně nevíš na čem s ní jsi. A to je pro muže velmi přitažlivé.

Jakoby v ní byl stále nějaký neobjevený kousek, který láká a přitahuje k objevení.

A ví to mnoho žen v mnoha koutech světa.

Jen ne v Evropě. Jakoby trend šel úplně opačným směrem.

Ukázat všechno, všechno na sebe říct, a hodiny a hodiny vysvětlovat své vnitřní pocity a emoce.

Ale skutečně dospělá žena to nemá tak, že pojď já ti ukážu úplně všechno. Proč by něco takového dospělá žena měla mít vůbec zapotřebí?

Dospělá žena to má „Pojď, možná ti dnes dovolím objevit kousek mě.“

Kde se to Evropě tak strašně zvrhlo.

Kdysi každá žena věděla, že být přitažlivá znamená mít schopnost zůstat neobjevená. Umět v muži povzbudit fantazii.

Dnešní duchovno také z žen dělá pravý opak. Všechno ukaž, všechno řekni, tím dokážeš, že jsi vědomá, že jsi zralá velká velká stará stará duše.

Velká velká a stará stará velkoduše.

Jenomže…

Uchovat přitažlivost mezi mužem ženou, to je potřeba uchovat přitažlivé síly ve vztahu.

Muž je transparentní a neměl by si pěstovat nějakou tajemnost. Muž to je bezpečí a bezpečí je transparentní a jasná energie.

Takže žena musí umět unést energii ponoru do sebe. Když je tento ponor úspěšný, tak vytváří tu energii výzvy. Jako když se podíváš na koně, který říká pojď ke mě blíž…ale ty nevíš jestli když se pohneš tak neuteče a ty už ho nikdy neuvidíš.

A tak stojíš a trochu se bojíš něco udělat.

Ale v Evropě se role opět otáčí. Ženy jsou přitahovány netransparentními muži, u kterých vůbec netuší na čem s ním jsou.

A to stojí za zamyšlení.

Co my ženy jsme nezvládly a neudržely, přebírají muži.

Protože někdo to dělat musí.

Mnoho lidí si myslí, že duchovní vztah je už takových věcí prost.

Nu kdyby to tak bylo všichni muži by se ze všech duchovních žen mohli zbláznit.

Ale oni úplně nějak neblázní.

Principy a energie života, to není nic co ve své pýše žena zavrhuje.

Ale naopak v pokoře přijímá, protože už chápe že právě na tom, je možné se nejvíc naučit.

Duchovno si nech pro sebe.

Muži nabídni život.

A pokud je ti to nějak nepříjemné.

Zkus se podívat jestli za tím náhodou nestojí pýcha, která vzniká jako obrana před tím, že si neumím přiznat, že něco neumím.

Protože když to umím, nemusím tím opovrhovat a ani to odmítat, ale můžu na tom naopak dál stavět.

Když to neumím, tak to co dál postavím je jen postavené na vodě a pořád to bude padat.

Žena je tu proto, aby vytvářela určitý druh tajemství, touhu po životě.

Rozhodně tu není pro to, aby všem všechno ulehčila, vše za ně vyřešila a byla skálou o kterou se celý svět může opřít. Žena tu není proto, aby dokazovala jak je „správná“, jak je „ta poctivá“, jak je ta „která dělá všechno správně“.

To neznamená, že musí žít špatně a dělat lidem zle.

Ale žena tu není od toho aby svůj potenciál, talent a přesah moudrosti ukazovala jako cirkusačka.

Mnoho žen si myslí, že musí celému světu pořád něco dokazovat.

Jak jsem vědomá, jak jsem tohleto a tamto.

To je nemoc Evropského nastavení žen. Tedy nejen Evropského, ale tady přeci jen, tady je to mnohem více k vidění.

Ne všude to tak ale je.

Ne všude se ženy potřebují obalovat

do své duchovní úrovně.

Kdyby toto byl ten cíl a správný point už dávno by ženám muži padali k nohám.

Ale oni nepadají.

A my tu máme dvě možnosti.

Můžeme obviňovat muže, že nejsou dost vědomí a že nedokážou ocenit naši úroveň.

A nebo se vrátit tam odkud se hromadně uteklo do duchovna.

Do místa, v kterém žena uměla muže zastavit pouhým pohledem a dokázala v okamžiku vytvořit energii, pro kterou stálo za to přeplavat i oceán.

Žena totiž dělá z muže muže ne tím, že tu pro něj pořád je a že je správná správná správná.

Žena dělá z muže muže tím, že dokáže zůstat neobjevená.

Teprve Žena, která si umí nechat sama sebe pro sebe, může být duchovní ženou.

Žena, která si sama sebe neumí ponechat pro sebe se stává duchovním mužem.

Jasným čistým transparentním bodem vesmíru, který stojí jako skála.

Aby žena mohla být ženou, musí se nutně vrátit ke slovům a kvalitám jako jsou výzva, tajemství, nedostupnost a vzácnost.

Až se znovu ženy stanou vzácností, tak i manželství se stanou přístavem kouzla a vůní života.

Aby žena mohla chránit své tajemství, tak ho musí nejdříve objevit.

A objevit ho lze tam odkud utíkáme, ne tak kam jsme utekly.

A to značí jen jediné.

Aby žena objevila svoje tajemství, potřebuje si nejdříve přiznat všechny své útěky.

Především útěky do duchovních masek a póz.

Potom se tajemství objeví a s ním i výzva.

Energie, která probouzí touhu po životě.

Napsala Simona Lawandovska