K zamyšlení

„Když hledáš odpovědi, podívej se vzhůru. Pohlédni na nebe, pak shlédni na svoje nohy.

„Jak to myslíš? Nerozumím“ byla jsem zmatená.

„Co vidíš nad sebou?“

„Hvězdy.“

„Odtamtud pocházíš, tak buď šťastná. Teď se podívej dolů, co vidíš pod sebou?“

„Hlínu, písek.“

„Tam se vrátíš, tak buď pokorná. Pamatuj si to, a nic tě nepřemůže, ani přílišné štěstí, ani přílišné utrpení.“

„Když se cítíš příliš na výši, příliš důležitý nebo lepší než ostatní, podívej se na zem a vzpomeň si, že se znovu staneš hlínou. Buď prostý. A zároveň, když se cítíš smutný, zmatený, zklamaný a bezbranný, vzpomeň si a pohlédni k nebi: odtamtud pocházíš. Jsi hvězdný prach, jsi dítě Vesmíru.“

Corrado Debiasi, Mnich, který miloval kočky