K zamyšlení
PŘIJÍMEJTE LIDI TAKOVÉ, JACÍ JSOU, ALE UMÍSTĚTE JE TAM, KAM PATŘÍ!!
Starší žena měla dva velké hrnce, každý zavěšený na konci tyče, kterou nosila na krku.
Jeden z hrnců měl prasklinu, zatímco druhý hrnec byl dokonalý a vždy dodával plnou porci vody. Na konci dlouhých procházek od potoka k domu dorazil prasklý hrnec jen z poloviny plný.
Celé dva roky se to opakovalo každý den, přičemž žena přinášela domů jen jeden a půl hrnce vody. Dokonalý hrnec byl samozřejmě na své úspěchy pyšný. Chudák popraskaný hrnec se však za svou vlastní nedokonalost styděl a bylo mu mizerně z toho, že dokáže jen polovinu toho, k čemu byl stvořen.
Po dvou letech toho, co vnímal jako hořké selhání, jednoho dne promluvil k ženě u potoka. „Stydím se za sebe, protože kvůli téhle prasklině na mém boku voda vytéká až k tobě domů.
Stařena se usmála: „Všiml sis, že na tvé straně cesty jsou květiny, ale na straně druhého hrnce ne?“ „To proto, že jsem o tvé vadě vždycky věděla, a tak jsem na tvé straně cesty zasadila semínka květin, a ty je každý den, když se vracíme, zaléváš. Už dva roky mohu trhat tyto krásné květiny, aby zdobily stůl. Nebýt toho, že jsi takový, jaký jsi, by tu nebyla tahle krása, která zdobí celý dům.
PONAUČENÍ Z PŘÍBĚHU:
Každý z nás má svou jedinečnou vadu. Ale právě díky těmto trhlinám a chybám, je náš společný život tak zajímavý a obohacující. Stačí brát každého člověka takového, jaký je, a hledat v něm to dobré.
Starší žena měla dva velké hrnce, každý zavěšený na konci tyče, kterou nosila na krku.
Jeden z hrnců měl prasklinu, zatímco druhý hrnec byl dokonalý a vždy dodával plnou porci vody. Na konci dlouhých procházek od potoka k domu dorazil prasklý hrnec jen z poloviny plný.
Celé dva roky se to opakovalo každý den, přičemž žena přinášela domů jen jeden a půl hrnce vody. Dokonalý hrnec byl samozřejmě na své úspěchy pyšný. Chudák popraskaný hrnec se však za svou vlastní nedokonalost styděl a bylo mu mizerně z toho, že dokáže jen polovinu toho, k čemu byl stvořen.
Po dvou letech toho, co vnímal jako hořké selhání, jednoho dne promluvil k ženě u potoka. „Stydím se za sebe, protože kvůli téhle prasklině na mém boku voda vytéká až k tobě domů.
Stařena se usmála: „Všiml sis, že na tvé straně cesty jsou květiny, ale na straně druhého hrnce ne?“ „To proto, že jsem o tvé vadě vždycky věděla, a tak jsem na tvé straně cesty zasadila semínka květin, a ty je každý den, když se vracíme, zaléváš. Už dva roky mohu trhat tyto krásné květiny, aby zdobily stůl. Nebýt toho, že jsi takový, jaký jsi, by tu nebyla tahle krása, která zdobí celý dům.
PONAUČENÍ Z PŘÍBĚHU:
Každý z nás má svou jedinečnou vadu. Ale právě díky těmto trhlinám a chybám, je náš společný život tak zajímavý a obohacující. Stačí brát každého člověka takového, jaký je, a hledat v něm to dobré.
Přidat komentář