K zamyšlení

„Bez občasné samoty Láska dlouho po Tvém boku nezůstane…

Protože Láska potřebuje také odpočinek, aby mohla putovat nebesy a odhalovat se v jiných formách.

Bez samoty nemůže přežít žádná rostlina ani zvíře, žádná půda nemůže zůstat produktivní po libovolně dlouhou dobu, žádné dítě se nemůže učit o životě, žádný umělec neumí tvořit, žádné dílo

nemůže růst a být transformováno.

Samota není absencí Lásky, ale jejím doplňkem.

Samota není absencí společnosti, ale okamžikem, kdy k nám naše duše může svobodně mluvit a pomoci nám rozhodnout se, dál co se svým životem.

Proto jsou požehnáni ti, kteří se nebojí samoty, nebojí se vlastní společnosti, kteří stále zoufale nehledají, co by mohli dělat, něco, čím by se pobavili, nebo co by hodnotili.

Pokud nikdy nejste sami, nemůžete poznat sami sebe.

A pokud sám sebe neznáte, začnete se bát prázdnoty.

Ale prázdnota neexistuje. V naší duši se skrývá obrovský svět, který čeká na objevení. Je tam, se vší silou svou neporušený, ale je tak nový, a tak mocný, že se bojíme uznat jeho existenci.

Stejně jako je láska božským stavem, je samota lidským stavem. A pro ty, kteří chápou zázrak života, tyto dva stavy pokojně koexistují.“

— Paulo Coelho, “MANUSCRIPT FOUND IN ACCRA”