K zamyšlení
Bojíme se smrti
Bojíme se
Přijmout
Naše tělo
Svůj život
Čas
Který nám
Tiká v těle
Díváme se
Pořád ven
Ve snaze
To ignorovat
Myslíme si
Že když si
TO
Nepřipustíme
Že se
TO
Nestane
Snažíme se
Zabavit
Vnějším světem
Abychom na to
Nemysleli
A cítíme se
Pod tlakem
Že nám život
Utíká
Mezi prsty
Nechceme
Přijmout
Smrt
Ani
Život
Žijeme
Ve vzduchoprázdnu
Své mysli
V duchu
Bojíme se
Že jsme
Nemilovaní
Když zemřeme
Nedokážeme si
Plně užít
Svého života
V těle
Protože víme
Že nám život
I vezme
Pohledem
Z venku
Se strachem
Sledujeme
Jak nám
Utíká
Čas
Ve chvíli
Kdy přijmeme
Své tělo
Jako Cestu
Kterou
Skrze nás
Prochází
Příroda
Vývoj
Ve chvíli
Kdy se
Dokážeme
Účastnit života
Zevnitř
Svým tělem
Ve chvíli
Kdy se mysl
Otočí dovnitř
Aby si
Uvědomila
Že je tělem
A nechá se žít
Poznáme
Že život
JE
A nekončí
Naší smrtí
Ale rodí se
Stále znovu
A znovu
Že tělo
Je matka
Příroda
Země
Bůh
Která nás
Doprovází
Celý život
S láskou
Citem
Objímá nás
Je námi
A my jí
A ve chvíli
Smrti
Nás laskavě
Vezme
Domů
Naše tělo
Se stane
Součástí Země
A Já
Se znovu
Narodí
V jiné
Formě
Lásky
Přidat komentář